Prci, prci, prcičky: Stretávka

Na prasknutie. Je veľkou škodou, že druhej časti prišli pokračovania, ktoré vykrádali svojich úspešných predchodcov a z pôvodných snímkov prevzali akurát názov. Mnoho fanúšikov tak stratilo dôveru v starú partiu. Tá však ukazuje, že aj po vyše desiatich rokoch dokážu rozochvieť bránice divákov a nestratiť ani kúsok z pôvodného čara. Jedná z najúčinnejších komédií tohto roku dokazuje, že aj americká komédia ešte vie občas prekvapiť. 85%. (06.05.2012)

Commeback ako hovado. Pôvodná zostava (aj s producentami) je späť a má ešte väčší štýl ako za mlada. Dej príjemne nadväzuje, na plátne sa zíde skupinka starých známych a teraz už len čakať do kým nepríde Stifler, ktorý to všetko odštartuje. Film ma prekvapivo kopec nápadov a neskutočne veľa vtipných momentov, ale okrem toho aj to čo nemali predošle diely a to je jediné čo filmu uberá na tempe. A to je ta dospelácka vážnosť / problémy hlavných postáv. Samozrejme že to nieje nejaké velké mínus, film musí tento prvok obsahovať keďže už hlavné postavy už nie sú stredoškoláci, len po tých humorných scénach to uberá na tempe, čo je asi jediné mínus filmu, ale inak sa nejedná o nejaký veľký problém. Štvrté prcičky servírujú opäť dobrú zábavu aj keď miestami trochu viac pikantnejšiu (to bude asi režisérskym duom, povedal by som) ako by ste čakali. Stifler: "Pánové, vemte svý koule a vrat'tě je tam kam patrí." 95% - 5* (02.05.2012)

Sympatie ke školnímu srazu Prciček se u každého diváka úzce odvíjí od sympatií k první trilogii - máme zpět ty samé postavy, s velice podobnými problémy (byť jinak maskovanými), s totožným smyslem pro humor a stejně silným "štěstím" zakopávat a padat obličejem dolů do nadpozemsky trapných situací. Klape to až překvapivě dobře, sledovat staré známé hrdiny, jak "dospěli", ale přitom vlastně vůbec ne, je osvěžující a navrch to vzbuzuje příjemné pocity nostalgie v nejednom (starém) mládenci. Dokonce atmosféra srazu místy skutečně evokuje atmosféru reaálných srazů, které odrostlejší část publika, mohla ve svém životě zažít. Povedená post-teen komedie. 7/10 (20.04.2012)

Stiflerova parta se vrací a s pořádnou dávkou humoru. Humor vyspěl a není tak trapný jako v předchozích dílech. Nemyslím tím trapný jako, že by nebavil, ale byl stavěný pro mladé diváky. Školní sraz je rozhodně nejlepší díl celé série a hlavně díky staré partě, kterou jsem si jako mladý oblíbil. Stifler házel jednu perlu za druhou a nakonec zpracuje Finche mámu. K závěru mě to velmi překvapilo a jak se říká:,,Oko za oko a zub za zub." Pokud by se dostavil další díl, který by měl stejnou sestavu, nebránil bych se v žádném případě.. 9/10 = 95% (03.07.2012)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)