K zázraku

Bigotná moralitka, ktorá ma núti byť cynikom. Ďalší film, ktorým Terrence Malick pôsobí, ako keby práve objavil život. A predostiera nám to peknými ľuďmi v čistom prostredí a v peknom počasí. Rozumej sterilne. Postavy blúdia a nachádzajú sa. A to doslovne. Keď sú spolu šťastní, neprestajne sa objímajú, ale, čo je horšie, keď sú pohádaní, pateticky sa prechádzajú s pohľadmi uprenými na rôzne smery. Častokrát sa rozprávajú nečujne. To, čo divák môže počuť a čo nie, je selektované dosť nezmyselne, keďže napríklad partnerská hádka je bez zvuku, ale modlenie sa pred jedlom počujeme. Jediné, čo sa tu dá vyzdvihnúť, je absolútne neprekvapivo, meno Emmanuel Lubezki. Ináč ťažký filter, ktorý si viem predstaviť, že bezpodmienečne ocenia len konzervatívni veriaci. (15.01.2016)

Malebná krajina, jeden krásný záběr za druhým, ano, tohle Malick umí. Jeho smysl pro vizuál mě nikdy neomrzí. Bohužel pokus o mimoslovné vyprávění selhal, neboť zde jaksi není, co vyprávět. Pokud si do prožívání postav vyloženě nedosadíte něco z vlastního života, vaše šance film prožít, jsou mizivé. Přitomnost kněze a narážky na náboženství sice vybízí k zamyšlení nad tím, co se za oponou banálního vztahu vlastně skrývá, ale pocit zaujetí filmem se stejně nedostaví. Malick, zdá se, dospěl do fáze, kdy už masturbuje jen sám nad sebou... 3/10 (04.08.2013)

Obrazový a snový dovětek Stromu života, který nebyl potřeba. Více poetický, méně filosofický, ovšem stejně krásný (alespoň co se formy týče) jako Strom života. To The Wonder je zřejmě režisérovo nejosobitějším filmem, který je po scénáristické stránce paradoxně i jeho nejslabším. Pro svojí složitost a silnou poetiku se bude jednat o ještě více nenáviděný film než předchozí meditativní počin. 70% P.S. - O Stromu života jsem po první projekci dokázal přemýšlet dlouho, celkově mi ležel v hlavě měsíc než jsem šel do kina znovu, To The Wonder vyšumí z hlavy dřív, než řeknete švec. P.P.S. - Ačkoliv herci v režisérovo filmech nemají příliš velkou hodnotu, upřednostnil bych raději jako hlavní roli Rachel McAdams než Olgu Kurylenko. V To The Wonder sice neměla velkou roli, ale za tu chvilku svým herectvím přebila Kurylenko na plné čáře. (13.04.2013)

Malickovy filmy jsou pro mě trochu jako na houpačce. Zatímco taková Tenká červená linie byla skvělým zážitkem, To The Wonder bylo velkým zklamáním. Asi jsem pro tento snímek ještě nedozrál, nebo je to na mě moc abstraktní. Trailer byl vynikající a sliboval výjimečný zážitek, ale ten se nedostavil. Herci dobří (zejména ženy) a vhodně zvolení, ale tím a několika poetickými záběry výčet pozitiv končí. Vnitřní monology v první půlce ok, ale náboženské monology v závěrečné třetině šly úplně mimo mě. (18.04.2013)

Terrence Malick dokáže diváka vtáhnout do záběru silou, která se může rovnat až osobnímu zážitku - čemuž přesně odpovídá úvodní sekvence, plná štěstí z lásky, které na sebe váže další radosti a dveře k vnímání ostatních krás života rozrazí dokořán... Výsledkem je téměř dvouhodinové defilé něhy špalírem slunečních paprsků v nekonečných procházkách přírodou, Paříží, americkým zapadákovem a poloprázdným bytem, doprovázené na slovo skoupou samomluvou myšlenek, vytržených z kontextu... Z uvedeného musí být patrné, že To the Wonder nebyl stvořen pro lecjaké malickovce, ale přímo pro ultramalickovce, kteří i po šestnácti minutách nepřetržité infantilní hravosti Olgy Kurylenko nezačnou skřípat zubama a škodolibě nežehnat její zálibě v balení kufrů a velkodušně přehlídnou i přítomnost Bena Afflecka, který vzhledem k minimu dialogů nemá mnoho příležitostí přiživovat fámy o jeho hereckých schopnostech a v podstatě se filmem jen tak periferně propotácí... naštěstí. Téma koloběhu očekávání, hledání, nacházení a selhání se kromě partnerských lapálií dotýká i kněze hledajícího Boha a smysl svého poslání a je pojato přes těkavost okamžiků, kdy se ze dvou solitérů stává milostné sousoší, nenápadně podléhající erozi z dopadající tíhy všednosti, na pomoc jsou přizvány záběry, z nichž každý druhý může stát modelem pro prázdné malířovo plátno, provázané oduševnělou kompilací andělsky krasné hudby... bohužel, tady jako jinde platí, že i ty nejvybranější lahůdky se přejí a v tomto případě chcete udělat hodně brzy klasický pohyb rukou směrem ke krku, který značí , že máte dost, nicméně , časem si možná rádi vzpomenete, jak jste se tenkrát poměli... Podobně rozporuplně na mě zapůsobil i další Malickův obrazový opus, ale jelikož mě hodně dostává vizuál a neuchopitelno, musím se uchýlit k hodnocení vyššímu, než si snímek skutečně zaslouží. P.S. Zajímalo by mě, který hejhula vyplodil anotaci, téměř všechno mimo! (01.07.2014)