Jaskyňa zabudnutých snov

Herzogovi ta pátá hvězda zase o něco málo unikla, něco mi na ni prostě chybělo, ale i tak jsem opět spokojený. Dokument o jeskyních malbách, který přemýšlí nad vším okolo nich - Kdo byli ti, jenž je namalovali? Chtěli tím říct něco víc, než se může? Dokázali bychom vůbec jejich kulturu pochopit? Zamyšlení nad těmito a více otázkami je k tomu všemu umocněna podivuhodně podmanivou, dokonce i mysteriózní atmosférou, která z detailních záběrů jeskynních maleb dělá víc, než by se mohlo zdát. Taky je pravda, že za to dost může zvolená hudba, ale prostě to funguje a díky tomu ta hodinka a půl rychle uteče a člověk se u toho ani nenudí. Prostě Herzog ukazuje, jak moc talentovaný filmař je a že ani dokumenty mu nejsou cizí. Jen ten závěrečná scéna je poněkud zbytečná... 4* (16.02.2020)

Dokumentární tvorbu lze pojmout na různé způsoby. Německý filmař Werner Herzog svůj skromný příspěvek lidstvu pojal jako poetizující ódu na první známý prehistorický kinematograf. Biograf sice primitivní, ale v kontextu historie doby mnohem trvanlivější, než dnešní technické novinky a vymoženosti. A Chauvetova jeskyně si Herzogův vzletně oslavný postoj právem zaslouží. Rozporuplná je skutečnost ve chvíli, kdy se na jedné straně s hrdostí hlásíme k dějinám člověka, jeho vzestupu a svědeckým místům. A na té druhé straně bráníme lidem v návštěvě těchto reliktů minulosti. Co jiného nám ostatně zbývá, když člověk systematicky znehodnocuje své přirozené životní prostory? Vznikl tento hold pravěké umělecké činnosti, která je v neustálém pohybu měnících se podmínek a způsobů. Americká hymna je podpásovou ranou cynismu stoika na mozaice vnímání světa. Nakonec nám zbývá již jen to umění! A rozličné způsoby sebevyjádření! (14.07.2016)

Ahojte! Je to prosté. Každý, kdo se trochu zamyslí nad tím, o čem tenhle film bude a kdo jej natočil, dojde k závěru, že proto, aby si jej co nejvíce vychutnal, musí, tak jako já, udělat dvě věci - jít na tuhle lahůdku ve 3D do pohodlného multikina a naladit se na meditační, hypnotickou cestu do míst, která jsou skutečná a zároveň neskutečně fasntastická! Ať už jsou komentáře odborníků, či samotného Wernera, více, nebo méně zajímavé, je to skoro fuk, jako to rádoby poselství na konci, stejně to chcete vidět hlavně kvůli nejstarším jeskynním malbám na světě, které normální smrtelník jindy neuvidí, a ty jsou nejemotivnější, když jsou záběry podkresleny pečlivě vybranou hudbou. Ne náhodou tento vyjímečný film hodnotím jako jubilejní tisící ;-) Silný zážitek! Mějte se filmově! Woo. (02.04.2012)

Spirituálna cesta za poznaním, existencionálny filozofický dokument, mlčanlivá umelecká mágia alebo cynický žart? Možno z každého trochu. Herzog ako narátor rozlieha svoj hlas po zákutiach jaskyne a ponára sa čím ďalej hlbšie do minulosti. Kto tu žil? Aký bol jeho život? Dokázal snívať? Ak áno, o čom? Aký mohol byť sen pračloveka? Netradičné otázky sa vinú poetickou hĺbavou púťou po chladných stenách, hrajúcich tieňoch a líniách neskutočných malieb pochádzajúcich zo vzdialenej, dávno stratenej histórie, ktorá neprežila v nijakých spomienkach (nenadarmo sa tu v komentároch spomína aj Terrence Malick, ale Herzogova lyrika ma tentoraz zasiahla silnejšie). Pomalé, dôkladné pohyby kamery, dlhé zábery vyobrazení. Miestami sa kamera odpútava od zeme do nepredstaviteľných výšok, ako by sa túžila vzniesť až tam kdesi hore, k dávnym bohom praveku. Inokedy zasa privodí miernu závrať (technológia snímania v 3D udiera do očí, objíma diváka a ja by som to skutočne túžil vidieť v IMAXe), po väčšinu času však pozoruje a premýšľa. A vás pozýva, aby ste premýšľali s ňou. Mĺkve scény v poslednej časti dokumentu sú neopísateľne pohlcujúce a vypovedajú viac, než akékoľvek slová. Mystický zážitok, aký sa neopakuje. Herzog dokazuje, že nám nemé výjavy povedia viac, než všetky vedecké pokusy o rekonštrukciu minulosti. Vstúpte a kochajte sa. 90% (20.10.2014)

Jedno zaujímavé poučenie mi tento dokument dal: "Nie sme homo sapiens. Nevieme totiž nič." Pravda veľká, len hĺbame a pomaly odkrývame historické fakty či artefakty, ale vždy len uvažujeme a domnievame sa, ako to asi bolo. Hádame a hádame sa, keď máme na rovnakú vec iné názory. Aj to nás posúva vpred, pokiaľ sa teda k názorom nepridá aj človek, čo z mužskými chromozómami a klobásou medzi nohami bude tvrdiť, že on je žena. Toto pravekí ľudia nemuseli riešiť, boli asi inteligentnejší. Ale keď tú "ženu" s hadicou raz archeológovia budú skúmať, zas len potvrdia nespochybniteľné: BOL TO MUŽ. https://dokumenty.tv/jeskyne-zapomenutych-snu-dokument/ (12.01.2023)