Zkratkou v Oregonu

Velice pomalu plynoucí děj snímku, který je doporučeníhodný jen pro trpělivého a přemýšlivého diváka, umně mísí specifika westernového žánru a současného amerického nezávislého filmu, jehož čelní představitelkou Kelly Reichardt bezesporu je. ~ Za zmínku stojí též vynikající kamera s dnes již raritním poměrem obrazu 1,33:1. ~ Vítězství minimalismu a střídmosti, nikoliv však na úkor výsledného prožitku. ~ ~ Kde jsi to našel? / Dole v rokli. Je tam toho spoustu. / Víc? Kolik? / Dost, abych naplnil tohle vědro víckrát než můžu spočítat. / Jimmy, nepřeháněj! Je to jako kdybys lhal. / ... / Dobrá, vyjasníme si to. Nemůžeš pít zlato! (08.11.2011)

Vůbec nemyslím, že režisérka je minimalistická, spíše minuciózní, a to je velký rozdíl. A poklidná, trpělivá, precizní, jako by vyprávěla ty hlavní věci života skrze vedlejší, opomíjené děje, a to vedlejší skrze opomíjené obrazy, pohledy. ** Pokaždé jde o krok více do strany, což je o to více fascinující, že pohrdá širokoúhlým záběrem. ** Nemusí toho být mnoho, na co se člověk podívá, aby zachytil celek v souvislostech. Záleží, jak dobře a jak dlouho se dívá. ** A výsledky vyprávění jsou vtahující a magické. Nechávají vyvstávat. ** První pomalé prolnutí krajin jsem si přehrávala uchváceně několikrát. Nebeští jezdci, divoký hon, změna směru, soutvářnost linií, halucinace bloudění, ztraceni? Jediným střihem, hned na začátku, toho tolik nabídnout. (28.11.2011)

,,KTEROU CESTU VOLÍ VAŠE RODINA?“....... /// ,,Nepůjdeme dále na jih?“ ,,Půjdeme na sever.“ ,,Jih je nejlepší možnost.“ ,,Před námi nic dobrýho nevidím, takže říkám: na sever.“ ... Putování po kraji, kde vidět indiána znamená smrt, v doprovodu průvodce Stephena Meeka není žádnej vodvaz. Osadníci zřejmě někde udělali chybu a celej film je mi podsouváno, kde (ne, se střílením do vzduchu to tentokrát nemá nic společnýho...). PEKLO JE PLNÝ INDIÁNŮ. Vody málo, ale nejhorší je ten smrad z indiánskejch bot. PEKLO JE PLNÝ HOR. Příběh? Taková špatná vzpomínka na cestu po Oregonu. (Víc vzrušení kolikrát prožiju cestou ,,sockou“ – čti MHD). A tak jdou do neznáma, přemejšlej nahlas jestli věřit indiánovi a jsou stále blíž a blíž. Čeho? Hlavně nepropadat depresi... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak zacházet s indiánem. 2.) Ztratil jsem se na divokým západě. 3.) Western má bejt klidnej. A ne jako tohle. A to už vůbec nemluvím o tomhle! 4.) Thx za titule ,,bubbic“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.09.2011)

Revizionistický western (a mírně i anti-western) s výraznou příměsí amerického nezávislého filmu... Jedna z nejvýraznějších tváří americké nezávislé kinematografie režisérka Kelly Reichardtová má evidentně v oblibě příběhy z ,,počátku dějin" (do podobné doby zasadila i svůj pozdější skvělý anti-western První kráva), z doby, kdy jedna civilizace vytlačuje druhou a začíná něco zcela nového - příchod bílých osadníků na severoamerickou půdu a jejich civilizační střet s původní indiánskou civilizací... Snímek obsahuje všechny poznávací znaky režisérčina typického tvůrčího rukopisu - velmi pomalé tempo, originální ořez obrazu (1,33:1), krásná kamera, poetické vyznění, otevřený konec...a tady navíc i protestantskou etiku prvních bílých osadníků a relativizaci ,,civilizovanosti" ... střet dvou naprosto odlišných kultur... (31.07.2021)

Minimalistické, intenzivní, výborné! Skvělé pohrávání s žánrem westernu a diváckým očekáváním. Geniální je kamera Chrise Blauvelta, která zcela ignoruje současné trendy a komponuje všechny záběry do netradičního poměru obrazu 1,33:1. Kelly Reichardt se pro mě díky tomuto filmu a Wendy a Lucy stává jednou z nejzajímavějších současných režisérek. Více o filmu v mé recenzi na iNDiEFiLMu. (08.12.2010)