Nevinnost

První část příběhu není nějak moc originální, ale je filmařsky výborně převyprávěná a nechybí v ní emotivní scény. Scéna kdy se Milada slovně pustí do Ládi je hlavně díky Hynkovi fakt emotivně velmi vytavená. Za největší emotivně vrcholnou scénu bych si však dovolil označit Láďův výslech Olinky a tím vlastně ukázal na dva nejlepší herecký výkony v tomhle filmu. Ana Linhartová vůbec, co scéna, to paráda a doufám, že až humbuk kolem Nevinnosti upadne nebude v jejím případě platit známé heslo "sejde z očí, sejde z mysli " byla by to škoda jak pro diváka tak pro její hereckou kariéru. Druhá část filmu sice už není tak emotivní, za to je pro mě celkem překvapivá a vrhá světlo na předchozí vlastně již uzavřenou část trošku z jiných úhlů. Dalším dobře zatlučeným hřebíkem do mého vnímání filmu je obraz, který velmi vydatně pomohl k vytvoření celkové atmosféry. Hřebejk se už po druhý za sebou dokázal provrtat do mé myšlenkové zdi a toho si velmi cením. (25.01.2011)

Jsem neskonale rád, že se Hřebejk s Jarchovským momentálně zaobírají vážnými látkami a ne bezzubými komediemi pro masy (burany), jak tomu bylo do doby před natočením KAWASAKIHO RŮŽE. Jejich aktuální počin trpí jistou vykonstruovaností (hlavně v závěru), podivnostmi v logice (zatčení a uvalení do vazby na základě nicneřikajícího deníku, mailů a nepodložených výpovědí, no kde to jsme - jestli to takhle v reálu doopravdy chodí, tak potěš) a nepříliš obratně napsanou a podanou (přesněji řečeno: zbytečně dlouhou a strašlivě doslovnou) vysvětlovací scénou v posledním dějství. Z Jarchovského velice ambiciózního scénáře je cítit velká snaha o komplexnost a snad i o jakousi osudovost, postavy a vztahy mezi nimi působí poměrně přesvědčivě, přestože si Jarchovský zkouší hrát na českého Shyamalana a vystavovat nicnetušící diváky překvapivým zvratům, které jinak poměrně tradičně vedený příběh o obvinění ze zneužívání nezletilé dívky neobvykle zkomplikují a pokoušejí se mu tak dát nový rozměr (proto doporučuju o ději před zhlédnutím zjišťovat co nejméně). I tentokrát naštěstí Hřebejk svým umem táhne film kupředu i přes jeho občas hodně zjevné dějové nedostatky (zápletka i s jejím vyústěním má až překvapivý potenciál, ale některé její hrany by potřebovaly ještě značně obrousit). Ovšem jsou zde také pasáže (zejména dialogové), při nichž jsem naprosto přestal vnímat okolní svět a vychutnával si naplno v podstatě dokonalou filmařinu. Když má Hřebejk k dispozici slušně napsanou emočně zabarvenou konverzaci a schopné herce, je to slast bez kompromisů (i když na plátně zrovna nic nevybuchuje, nikdo z ničeho nestřílí nebo neskáče atd.). 70 % (01.02.2011)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

Takový kočkopes. Ta kriminální zápletka se mi líbila a bylo by lepší, kdyby se film soustředil pouze na ní. Ten pozdější přehnaný důraz na postavu Geislerové je sice nečekaný, ale rozhodně ne tak zábavný. Mě mnohem více bavili Vetchý s Čermákem. Příjemně mě překvapila režijní jistota Hřebejka a chtěl bych, aby natočil třeba čistokrevný horor, protože brutality se nebojí (viz. zabitá holka ve vaně) a takové ty retro scény na Mácháči by klidně mohli být použity při nějakém flashbacku s tragédií. Šla z nich mrazivost, i když ani nevím proč. Každopádně důkaz že kašpárci jsou psychopati. (17.10.2012)

Hřebejk s pokročilým věkem opouští (tragi)komické vody, začíná brnkat na vážnější strunu, snaží se (i) o určitý přesah, avšak jakoby se bál odhodit veškeré své doposud pracně (vy)budované postupy-jistoty, překročit (své) mantinely a tím se definitvně vytrhnout ze škatulky „toho tvůrce, co točí stále dokola (s lehkými variacemi) ožehav(é)á téma(ta) naší (ne)dávné minulosti, přičemž důraz klade na „jistotu“ v podobě humorného (pod)tónu a navíc (téměř) vždy sází na stejný (byť prověřený a osvědčený) herecký tým“. Musím (si) přiznat, že jeho snahu kvituju veskrze s povděkem. Nevinnost je příjemně civilní intimní výpovědí, kterou nesráží Hřebejk režisér, ale Hřebejk scénárista resp. Petr Jarchovský. To jak (lehkou) roztříštěností, tak zejména (zbytečnou) doslovností, přičemž a to je nejhorší, (pravda, je to čistě můj subjektivní pocit), cítím z toho scénáristickou prvoplánovou vykonstruovanost se snahou o (za každou cenu) překvapující pointu, která nakonec tvůrcům (alespoň v mých očích) láme vaz. Jak jsem před časem v případě Kawasakiho růží hořekoval nad úvodními 25-ti min, v případě Nevinnosti je to právě těch 25 min posledních, což je o poznání horší varianta. Zatímco v prvním případě měl Hřebejk zbytek snímku na vylepšení dojmu (také se tak měrou vrchovatou stalo), v tomto případě nemohlo výsledný dojem už nic zachránit (právě naopak). P.s. Jedno ale musím Hřebejkovi (soukromě) přičíst k dobru. Aňa Geislerová. Nemám ji (jemně řečeno) v oblibě. To, co se vzezření týče (pro mě naprosto asexuální typ) vím, je to čistě můj osobní problém, tak zejména po herecké stránce ji nevěřím. Až do tohoto snímku. Byť na první skutečnosti se nic zásadního nemění, jako herečka mě zde (bez jakýchkoliv výraznějších námitek) přesvědčila. Předvádí příjemně civilní, utlumený vyzrálý výkon. 70% (27.07.2012)