Vlk

Jeste budu premyslet, ale uz ted mohu zodpovedne rici, ze je to film po vsech strankach krasny...Tak nakonec po zrale uvaze snizuji o jednu hvezdu, nebot posledni tretina filmu uz byla scenaristicky trsku "detska"...ale i tak to urcite stoji za podivani. Minimalne uvidite opravdu nadhernou prirodu. :-) (20.11.2011)

Uklidňující film, který mě vtáhl do své přírodní a rodinné atmosféry. Při tomhle filmu se mi oživily mé ideály z dětství - život v přírodě se zvířaty a v rodinném kruhu. :-) Pohoda jazz. Navíc při sledování v teplé vaně... která ovšem za 102 minut vychladla a při sledování mrazivé krajiny běhal mráz skutečně po zádech. :-) (31.01.2012)

pro milovníky přírody, filmů o indiánech a dokumentárních filmů je to nejspíš ten pravý snímek. Kamera je uchvacujíci hlavně při záběrech na krajinu, která je divoká a nespoutaná. Krásné scenérie však nejsou všechno a když se zaměřím na děj, tak je dost slabý a nenáročný na divákovu pozornost. Takže odpočinkový film a ideální k žehlení, či pletení, aspoň v něm uvidíte hezké vzory pro jelínky na svetr ;-) (07.01.2012)

Další hraný film francouzského dobrodruha Nicolase Vaniera, jež je u nás známý především díky snímku Poslední traper. Stejně jako v podobných filmech, stavících spíše na neokoukaném prostředí, není příběh zrovna nejnápaditější ale je rozhodně zajímavý. Zabývá se životem dvou klanů národa Evenů, jejichž život závisí jen na pečlivě střeženém stádu sobů a vlků, jež je ohrožují. Loup ale zaujme především filmaři opomíjenou krásnou sibiřskou krajinou, která nabízí úchvatné scenérie a to v každém ročním období. Ta zde vyniká taky díky opravdu podařené kameře. Až se mi při sledování zachtělo se do těchhle odlehlých a lidmi naštěstí dosud nepříliš poznamenaných končit vydat, což nejspíš jednou udělám. Jediná věc která mi ze začátku vadila byla francouzština ve které je film natočen, ta se totiž do takovéhoto prostředí příliš nehodí, nicméně je jasné že toto byl ústupek komerčnímu úspěchu. (19.03.2011)

Banálně pointovaná pastevecká moralita o tom, že s vlky není radno přátelit se, mě trochu zklamala svým zbytečným naturalismem, který se sice v řadě scén integruje s tím, jak je snímáno (a utvářeno) celé prostředí (jehož časnost film exponuje poznámkami o šířícím se /jonasovsky řečeno/ universálním velkoměstě), ale zároveň umenšuje prostor pro pronikavější psychologickou kresbu. Bez ní ztrácejí všechny exponované vztahy svou dynamiku a působí chladně, předurčeně a ode-vzdaně. Například mechaničnost, s níž se odbývá první milostná zkušenost ústředního páru, až deprimuje... Ocenil bych volnější vyprávění, hru náznaků, otevřený konec a větší prostor pro hrdinovu partnerku, zvláště pro její vlastní hledání něčeho nového ve starém světě. (22.12.2023)