Žena v čiernom

,,VIDĚL JSEM JE. VIDĚL JSEM JI A JEJÍHO CHLAPCE“..... /// Stará dobrá Anglie. V Baskervillu maj blata, v Crythin Gifford zase bažiny. Podivně chovající se vesničané, stará barabizna.... jeden nemusí bejt ani velkej génius (jasně, tak to jsem tady dobře...), aby poznal, která bije. Pověry? Skutečnost? Jednoduchý a výborně načasovaný ,,věci“ mě udržujou v neustálým stresu (prostatikům nedoporučuju sledování v noci a o samotě!) Křeslo se houpe, nikdo tam není, ale JÁ JI VIDÍM! Mrazí mě často a hodně. A ty zasraný lekačky! To mě poser boty! Angláni porážej Thajce rozdílem třídy.... (Proklatě zajímavá duchařina. I bez svině vylejzající z vany. I když...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Susan Hill číst nebudu. 2.) Hledám pro svýho chlapečka nějakou děsivou hračku. 3.) Miluju optimistický konce. 4.) Thx za titule ,,Sanji“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (09.05.2012)

Příjemná gotická duchařina klasicky strašící zvuky v temném domě, siluetami v pozadí, houpacím křeslem, co se samo houpe, a creepy panenkami, ale taky působivými sebevraždami dětí. S dobrou výpravou (barák přílivem pravdelně odříznutý od pevniny), atmosférou a zajímavým (ne)hepáčem. Radcliffe a Hinds jsou dobrá dvojka. (29.05.2012)

Radcliffe dobrý. Hinds v pohode. Ostatní štatisti (ako ostatne aj v knihe Susan Hill, ktorá v češtine vyšla už dva razy). Najväčším plusom Ženy v čiernom je geniálny obrovský starý dom uprostred sychravo-ponurých močiarov, oddelený od zvyšku pevniny úzkou hrádzou, ktorú však pravidelne zalieva príliv meniaci ho počas noci na dokonalo izolované miesto. Čo je prúser, ak tam v ňom sú temné mocnosti, ktoré vám chcú pravdepodobne ublížiť. Atmosféra je vskutku skvelá, rovnako tak úžasná výprava. A mnohé scény sú fakt mrazivé a nepríjemné (rôzne odrazy v oknách a podobné detaily, ktoré však bravúrne fungujú). Trošku mi nesedela hrdinova prehnaná odvaha, tak ale zas na druhej strane je celkom osviežujúce mať hrdinu, ktorý na prekliatom mieste zostáva dobrovoľne a nie je k pobytu na ňom donútený nejakými trápnymi scenáristickými barličkami. Scenár je každopádne napokon predsa len to, čo snímke najviac ubližuje. Postupné rozmotávanie záhady je pomerne neoriginálne a plné klišé momentov a predvídateľných scén. Rovnako ma nie úplne zaujali kvázi strašidelné pasáže, v ktorých nás režisér desil tak, že v hrobovom tichu zvrieskla hudba alebo zvukový efekt. Negatívne hodnotím i nezaujímavé univerzum ústrednej ženy v čiernom a poslabšie, akoby nastavované finále (ale s adekvátne ráznou koncovkou, nebudem spoilerovať). Mimochodom, v prvom filmovom spracovaní z r.  1989 si hlavnú rolu zahral Adrian Rawlins, ktorý v sérii Harry Potter vo flashbackoch stvárnil rolu Harryho otca. Wtf! (20.01.2017)

Od Amenábarova snímku Ti druzí jsem neviděl tak působivý mysteriózní horor a musím říct, že mi udělal opravdu radost. Přitom to vlastně není nic světoborného, ale je příjemné vidět, když se někdo vrací úspěšně k základům žánru. V tom filmu se neexperimentuje, drží se osvědčených filmařských postupů, Watkinsova režie je spolehlivá a i v detailech přesná. Režisér ví, kdy nasadit lekačku a kdy nechat kameru zachytávat působivé obrazy ponuré přírody a interiéry domu poznamenaného lidskou zlobou. Neměl jsem problém vlastně s ničím, nic nepřekáželo, nevyčnívalo, nenaštvalo. I ten konec, který možná některé diváky rozladil, zapadá do myšlení pozdní viktoriánské éry a podobně laděných literárních příběhů. Když to tak vezmete, vlastně se všichni dostali tam, kam patří. Celkový dojem: 90 %. (04.04.2017)

Mlha houstne, voda stoupá, mrtvé tváře vykukují zpoza keřů a zvuk houpacího křesla mi ve vzpomínkách přivádí husí kůži i na místa, o kterých se nemluví. Daniel Radcliffe hraje velmi strhujícím způsobem a vstříc všem jeho odpůrcům jsem se musel od začátku usmívat, že Arthura ztvárňuje pojetím, které na Harryho nedává snad ani vzpomenout. S jízdami vlakem na místa plná duchů si sice pokoj nedal, ale Skoro Bezhlavého Nicka nečekejte. Dokud se v pozadí otáčí neznámá silueta, je všechno příjemně mrazivé, ale když se v okně objeví tvář nebo na skle otisk, stahoval se mi žaludek do nepříjemně malých rozměrů. Ženu v černém tak nejvíce svazuje relativně okoukaná dějová premisa, která v závěru stojí před těžkou volbou. Zda přinést happyend, který může být považován za klišé nebo přitvrdit varhanní muziku a čelit riziku přepáleného konce. Jak to dopadlo, se musí divák přesvědčit sám, ale film jako celek i díky opravdu nečekaně působivým momentům a pocitu "jestli se do toho baráku vrátíš, tak to hned vypnu" s přehledem obstál. (15.03.2012)