Žena v čiernom

Mlha houstne, voda stoupá, mrtvé tváře vykukují zpoza keřů a zvuk houpacího křesla mi ve vzpomínkách přivádí husí kůži i na místa, o kterých se nemluví. Daniel Radcliffe hraje velmi strhujícím způsobem a vstříc všem jeho odpůrcům jsem se musel od začátku usmívat, že Arthura ztvárňuje pojetím, které na Harryho nedává snad ani vzpomenout. S jízdami vlakem na místa plná duchů si sice pokoj nedal, ale Skoro Bezhlavého Nicka nečekejte. Dokud se v pozadí otáčí neznámá silueta, je všechno příjemně mrazivé, ale když se v okně objeví tvář nebo na skle otisk, stahoval se mi žaludek do nepříjemně malých rozměrů. Ženu v černém tak nejvíce svazuje relativně okoukaná dějová premisa, která v závěru stojí před těžkou volbou. Zda přinést happyend, který může být považován za klišé nebo přitvrdit varhanní muziku a čelit riziku přepáleného konce. Jak to dopadlo, se musí divák přesvědčit sám, ale film jako celek i díky opravdu nečekaně působivým momentům a pocitu "jestli se do toho baráku vrátíš, tak to hned vypnu" s přehledem obstál. (15.03.2012)

Horko těžko jsem to chtěl vytáhnout ještě o kousek nahoru - zejména konec boří mnohá klišé podobných snímků. Protože mě ale atmosféra nedokázala zcela pohltit, a vyjma závěru mi to nepřišlo zase až tak strašidelné/napínavé, nechávám na 70%. P.S. Paradoxně to chvílemi připomíná znamenitou hororovou Amnesii: Dark Descent na PC, a to při prozkoumávání tajemného domu. Až tvůrci nahradí ženu v černém stejným patvorem jako zmíněná gamesa, a přidají více pohledu z vlastních očí, napařím klidně pět hvězd. (14.03.2012)

Příjemná gotická duchařina klasicky strašící zvuky v temném domě, siluetami v pozadí, houpacím křeslem, co se samo houpe, a creepy panenkami, ale taky působivými sebevraždami dětí. S dobrou výpravou (barák přílivem pravdelně odříznutý od pevniny), atmosférou a zajímavým (ne)hepáčem. Radcliffe a Hinds jsou dobrá dvojka. (29.05.2012)

Od Amenábarova snímku Ti druzí jsem neviděl tak působivý mysteriózní horor a musím říct, že mi udělal opravdu radost. Přitom to vlastně není nic světoborného, ale je příjemné vidět, když se někdo vrací úspěšně k základům žánru. V tom filmu se neexperimentuje, drží se osvědčených filmařských postupů, Watkinsova režie je spolehlivá a i v detailech přesná. Režisér ví, kdy nasadit lekačku a kdy nechat kameru zachytávat působivé obrazy ponuré přírody a interiéry domu poznamenaného lidskou zlobou. Neměl jsem problém vlastně s ničím, nic nepřekáželo, nevyčnívalo, nenaštvalo. I ten konec, který možná některé diváky rozladil, zapadá do myšlení pozdní viktoriánské éry a podobně laděných literárních příběhů. Když to tak vezmete, vlastně se všichni dostali tam, kam patří. Celkový dojem: 90 %. (04.04.2017)

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF! (20.02.2012)