Žena v čiernom

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF! (20.02.2012)

Atmosféra silně připomínající Utažení šroubu od Henryho Jamese, jenom čtyři stupidní zbytečné lekačky (prskající voda, holčička v kukátku, bába za oknem a havran v ložnici), klasický vyblitý hnědomodrozelený filtr použit pouze ve třech několikavteřinových záběrech a nasazení hutné mlhy omezeno na naprosté minimum. Ten film je tak disciplinovaný, že ačkoli by se za normálních okolností nejednalo o víc než o řemeslně moc hezky provedený průměr, vzhledem k omamující sračkoidnosti současného hororu mi nezbývá než malinko nadhodnotit. (09.03.2014)

Horko těžko jsem to chtěl vytáhnout ještě o kousek nahoru - zejména konec boří mnohá klišé podobných snímků. Protože mě ale atmosféra nedokázala zcela pohltit, a vyjma závěru mi to nepřišlo zase až tak strašidelné/napínavé, nechávám na 70%. P.S. Paradoxně to chvílemi připomíná znamenitou hororovou Amnesii: Dark Descent na PC, a to při prozkoumávání tajemného domu. Až tvůrci nahradí ženu v černém stejným patvorem jako zmíněná gamesa, a přidají více pohledu z vlastních očí, napařím klidně pět hvězd. (14.03.2012)

I've never been so fucking scared like this in my whole life! Nevím, jestli jsem ten večer, kdy jsem se na Ženu v černém dívala, byla v nějakém silném emočním rozpoložení, nebo, co to se mnou bylo, každopádně myslím, že takové stavy jsem snad u žádného hororu ještě nezažila. Byla jsem vyklepaná jak alík a tekly mi slzy "hrůzy", nebo jak to mám nazvat (víte, takový ten stav, kdy se někde oběť schovává před vyšinutým maníkem se sekerou, nebo prožívá šílenou noční můru a strachy začne brečet:) Hned úvodní půlhodinka mi nabídla zhruba šest šokujících lekaček, které mě totálně odrovnaly, a měla jsem dojem, že jestli to tak půjde dál, ve zdraví to nepřežiju. A kdybych se poté zbytek filmu nedodívala s ovladačem před očima, kdykoliv "to" přicházelo, zřejmě by k tomu možná i došlo:) Ačkoliv Žena v černém přináší ten nejklasičtější "Ghost Story," který není v podstatě nikterak originální, ani nijak složitě propracovaný, hustá a značně ponurá atmosféra viktoriánské Anglie a především samotná dokonale děsivá Dáma v černém vše bohatě vynahrazují. Takže v podstatě ta nejtradičněji zpracovaná duchařina, v níž opět figuruje starý, chátrající, "Scary House" s pohnutou minulostí a jeden zlostný duch, mi přivodila pravděpodobně ten nejděsivější status, jakého jsem zatím při sledování hororů dosáhla. A při pohledu na Daniela Radcliffa jsem měla dojem, jako bych se dívala na Richarda Armitage ve studentských letech:) (01.11.2013)

Ľakačky to malo pekne hnusné, až som sa radšej nedívala na telku - asi som príliš ľakavá alebo čo, ale takéto odschoolové vyblafnutia, keď v jednom momente zreve hudba a do obrazu vletí príšera, mi proste nerobia dobre - a zdá sa mi, že celá Žena v čiernom bola postavená na nich. Atmosféra bola slušná a potešil ma Ciarán Hinds, ale všetko ostatné bolo akési... priemerné. Samotný príbeh som poznala už predtým (v originále ma príšerne rozčuľoval hlavný hrdina), hoci si ho presne nepamätám - ale ani ten nepovažujem za extra výnimočný (pravdupovediac, neviem prečo sa kniha stala takou známou). 3* postačia. (21.05.2013)