Žena v čiernom

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF! (20.02.2012)

Mělo to místy tíživou atmosféru, správné tóny, dusno, které by horory měly produkovat, ale bohužel se to vždy tak nějak rozplynulo do neznáma, že člověk ani netušil, jestli se opravdu bál, nebo si to jen namlouval. Hrozně mě rozčilovalo, že se milý Artůrek na nic neptal - posílají ho domů, dějí se divné věci a jeho ani nenapadne se zeptat proč, co, jak, kdy? Mělo to svou záhadu, ale k mému neskonalému zklamání zůstala nevyřešena. Knihu jsem nečetla, ale takhle na mě celý film působí značně nedomyšleně. Harry, tedy Artur to tak nějak zahrál, ale nepřišlo mi to na kdovíjaký výkon. Ale i tak mám pocit, že ze sebe vymačkal, co to dalo, protože prostě podle mě neumí moc dobře hrát... Ale zpět k samotnému filmu a jeho závěru, který se nevyvedl - nejprve si zaplavali v bahně a pak si nechali poplácat vlakem po zádech; přišlo mi to dost samoúčelné, hlavně to potápění v bahně - to aby se do filmu nacpala další ječivá scéna? Kdyby se více rozpletla záhada a já věděla, jestli se bojím nebo si to jen namlouvám... dala bych vyšší hodnocení. (25.07.2012)

I've never been so fucking scared like this in my whole life! Nevím, jestli jsem ten večer, kdy jsem se na Ženu v černém dívala, byla v nějakém silném emočním rozpoložení, nebo, co to se mnou bylo, každopádně myslím, že takové stavy jsem snad u žádného hororu ještě nezažila. Byla jsem vyklepaná jak alík a tekly mi slzy "hrůzy", nebo jak to mám nazvat (víte, takový ten stav, kdy se někde oběť schovává před vyšinutým maníkem se sekerou, nebo prožívá šílenou noční můru a strachy začne brečet:) Hned úvodní půlhodinka mi nabídla zhruba šest šokujících lekaček, které mě totálně odrovnaly, a měla jsem dojem, že jestli to tak půjde dál, ve zdraví to nepřežiju. A kdybych se poté zbytek filmu nedodívala s ovladačem před očima, kdykoliv "to" přicházelo, zřejmě by k tomu možná i došlo:) Ačkoliv Žena v černém přináší ten nejklasičtější "Ghost Story," který není v podstatě nikterak originální, ani nijak složitě propracovaný, hustá a značně ponurá atmosféra viktoriánské Anglie a především samotná dokonale děsivá Dáma v černém vše bohatě vynahrazují. Takže v podstatě ta nejtradičněji zpracovaná duchařina, v níž opět figuruje starý, chátrající, "Scary House" s pohnutou minulostí a jeden zlostný duch, mi přivodila pravděpodobně ten nejděsivější status, jakého jsem zatím při sledování hororů dosáhla. A při pohledu na Daniela Radcliffa jsem měla dojem, jako bych se dívala na Richarda Armitage ve studentských letech:) (01.11.2013)

Celkem sympatický pokus o staromódní horor, který sází na poctivou atmosféru a lekačky než na zbytečnou brutalitu. A nutno dodat, že se to většinou režisérovi i docela daří a párkrát jsem se leknul. Radcliffe v hlavní roli sice nijak zvláště neoslňuje a toho otce mu člověk moc nežere, ale srandu rozhodně nezkazí. Jen to celé mohlo trochu větší spád, hlavně ze začátku, protože i přes celkem krátkou stopáž jsem se chvilkami dost nudil. Ale i tak jeden z těch příjemnějších současných hororů. (04.03.2012)

Když máte roli, která obnáší asi 10 vět, tak potřebujete dobrého herce, který umí hrát každým svalem v obličeji, a ne prkenného Radcliffa. Celý film je pouze o tom, že Radcliffe chodí po strašidelném domě a každých pět minut na něj něco vybafne, a on u toho vypadá, že přemýšlí, co si udělá k večeři. Neuteče, protože to by film musel skončit po 15 minutách. Kromě laciných lekaček film nic jiného nenabízí. Radši si pusťte The Conjuring, to je úplně jiná liga. (12.09.2013)