Oblivion: Nevedomí

A MŮŽE LÉPE UMŘÍT MUŽ NEŽ NEBEZPEČÍM V BOJI, ZA SVATÝ POPEL OTCŮ SVÝCH, ZA OLTÁŘ BOHŮ, VLAST SVOJI?..... /// Hezký! Tom si to na mopedu dalšího tisíciletí sviští pouští mezi loděma a atomovejma ponorkami, pak tasí tu svou vymakanou kosmickou bouchačku a já má pocit, že mi něco dlouho chybělo! (hoď se do klidu… sci-fi vole, žádný prasárny…) Na konci zase vím, že tohle nebude snímek pro budoucí generace, páč těch futuristickejch myšlenek tady moc není, ale že se jedná o takovou sci-fi pohádku s krásnejma vobrázkama a pastvou pro uši, o tom, kterak Jack Harper hledal cestu domů. Hloupost? Ale hezky udělaná! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vopravoval jsem auto a najednou na mě vlítl chlap, co vypadal jako já. (…hmm, možná by pomohlo, kdybys přestal hulit…) 2.) Páč miluju filmy, který točí frajer vod reklamy! 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (24.07.2013)

Akčnější variace na Moon říznutá Matrixem, Dnem nezávislosti a v neposlední řadě Impostorem. Pokud divák není úplný nováček, dá se zvrat v příběhu odhadnout v prvních deseti minutách. Ale to samo o sobě nevadí, vše může zachránit poctivá práce tvůrců a uvěřitelná psychologie postav. K režii samotné není námitek, výtvarná stránka též funguje, byť ta Země po ničivých zemětřeseních zanechává až příliš mnoho stavebních monumentů v původním stavu. Kde to však naprosto nefunguje je v uvěřitelnosti jednání postav, v jejich reakcích na nenadálé situace a v celé té "logice" s přistáním hybernační lodi. Stajně tak k oklamání nepřítele dojde poněkud primitivně, s ohledem na jeho kontrolu nad vším. (Spoiler) A co mě vážně nesedělo byl závěr s manželem verze 52. Možná je to dobrý mít na skladě další materiál, aby se daly páchat hrdinské skutky, aniž by rodina trpěla. Trochu jako save a load ve hře. Ostatně mne film zanechal v Nevědomí, co se vlastně stalo s Victorií verze 52 (nota bene s patrně dalšími týmy jiných čísel). I přes výtky to ale byl slušný film na jedno podívání, kde nedomyšlenosti nevzbuzují averzi, spíš smířlivé pousmání. (21.04.2013)

Sci-fi efekty v kombinácii s nádhernou prírodou sú najväčším plusom tohoto snímku. Nemôžem si,ale pomôcť. Niečo pri tomto filme nefunguje. Z počiatočného očakávania nádherných záberov prišiel útlm v dôsledku akého si plochého deja či nemastného, neslaného príbehu. Mne osobne nestačí, pootvoriť ústa v úvode. Každopádne niet pochýb o tom, že tento film za pozornosť stojí. (27.07.2013)

Jak začít a přitom nevyzradit příliš. Nevědomí má moc sympatický základ. Dobrou polovinu filmu jsem si lebedil nad tím, že někdo konečně ustoupil od snahy metat na diváky tunu líbivých efektů a natočil velkolepou sci-fi, která primárně sází na příběh jednotlivce. Coby milovník Fallouta jsem si navíc téměř fetišisticky užíval celou dobu výpravou, kterou potrhly dokonalé kamerové nálety. V ideálním světě bych teď skončil, dal filmu plný počet a odešel do pustiny najít svůj vlastní osud. Jenže ten scénář. Že plete páté přes deváté a vykrádá asi deset jiných filmů, to je jedna věc. Hlavní problém je, že se to nepovedlo slepit v kompaktní celek. Příběh je lepší nepitvat, každý překvapivý zvrat je lehce odhadnutelný deset minut dopředu a když to skončí, tak si člověk hořce uvědomí, že se vlastně ani moc ve filmu nestalo. Cruise potvrzuje pověst jednoho z největších dříčů Hollywoodu, přesto jsem mu roli chvílemi nevěřil. I přes výtky převládá dobrý pocit z poctivé, i když v rámci scénáře hrubě nedotažené žánrovky. 70% (zaokrouhlenou nahoru za výborný soundtrack). (15.04.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)