Oblivion: Nevedomí

Na akční film je to dost málo akční a na nějaký "inteligentní" sci-fi ála třeba Blade runner zase moc hloupý. Zejména na první půlku se docela hezky koukalo. Druhá "akční" půlka mě moc nebavila a konec je úplně debilní. Jinak Tom Cruise a jeho 52 klonů překvapivě zahrálo docela slušně. Ty další dvě krávy nic moc. Velkym lákadlem byl Morgan Freeman, ale ten se v celym filmu ukáže dohromady asi na 5 minut, takže to ani nestojí za řeč. Docela ještě ujde soundtrack od M83. 60% (15.05.2014)

Kosinski je pořád o mnoho lepší designér než vypravěč, ale celkem mě potěšilo, že akční scény mají na rozdíl od Trona masivní energii. Co pořád vypadá mizerně, jsou dialogy, hlavně ty klíčové, nastříhané nudně v sekvencích záběr / protizáběr. Je na tom cítit, že napřed byl komiks. Kosinski si postavy někam sošně zarámuje a pak je nechá odříkávat text, kterému k ikoničnosti a údernosti bohužel chybí bubliny. Podobně jako všechny objekty v Nevědomí i herci slouží spíše estetickému účelu. And you know what? I don't give a fuck. Měřítko je epické, čistý, lesklý, klinický a prosvětlený vizuál dechberoucí v každém detailu, hypnotické zvukové vlny M83 tomu dávají až nemístnou hloubku... první zhruba půl hodinu pokládám za strhující audiovizuální trip, který od současné sci-fi čekám (a obvykle nedostávám). Jakmile dojde na nevyhnutelné a rozjede se příběh, utopí se Nevědomí v odkoukaných zvratech a nedotažených nápadech (zaplatí někdo tantiémy Duncanu Jonesovi?)... jenže, marná sláva, akce odsýpají, obraz překypuje pompou, jakou už jsem dlouho neviděl (zapomeňte na dýchavičné pokusy Prométhea) a těch pár nápadně nepodařených pokusů "dělat napínavý příběh" zaveze buldozer ultimátního provedení. Konečně chápu, co diváci někteří měli na Tronovi - i Nevědomí je brilantně navržený "sci-fi muzikál" (kolega Stuchlý si připisuje kredit za tenhle zcela padnoucí termín), tentokrát s hudbou, která mě vtáhla a občas mi ve spolupráci s obrazem dala ochutnat nefalšované euforie z velkého plátna. Je sice vidět, že to mělo / chtělo být víc, než jen úchvatná podívaná, že někdo chtěl posunout nadějný indie trend inteligentní sci-fi do blockbusterového formátu a pokopal to "fanzinovým" vypravěčstvím... ale někdy i nezdařený záměr může nabídnout dost prostoru k divácké rozkoši. Já a Nevědomí jsme efektivní tým. [75%] (15.04.2013)

Dnes poprvé jsem nadávala na úhlopříčku své televize a i s brýlemi mi přišlo, že je to celé nějaké malé :D Naprosto dokonalý vizuál, který si zaslouží plátno, jenže pak se do toho snaží děj dát dobrou myšlenku a všechno jde do hajzlu. Nemám ráda filmu, který mi nutí přemýšlet, kde jsem nedávala pozor, co mi uniklo, proč to nechápu, proč to celé nedává smysl? Pak se člověk už nesnaží ani pointu pochopit a říká si, ta zrzka má úžasnou barvu vlasů, je přírodní, nebo skvělý kadeřník a Cruisík nám už hezky stárne a ty vrásky mu sluší, ale maskéři neodvedli dobrou práci, když jsou vidět, nebo jakože náznak, že spal 60let? :D Každopádně mě to celkově bavilo a dvě hoďky utekly jak voda :o) (09.09.2013)

Tahle stále spolehlivá star z Top Gunu a hollywoodský dříč, který zas a znovu cení zuby a mhouří oči, si zase jednou narcistně krade celý film pro sebe. A pořád na to bezpečně má. Nevědomí nechce být jen popcornovou jednohubkou, chce se svézt na aktuální vlně komplikovaných sci-fi příběhů á la Počátek, Zdrojový kód, Moon, Prometheus (každý s rozličnou kvalitou). Částečně se mu to daří, jindy mu jde důrazně po krku vlastní scénář. Země to má spočítané, lidstvo se přesunulo na stanici Titan. Vetřelci nejprve rozsekali Měsíc a pak následovala jejich invaze na modrou planetu. Na zdevastované Zemi přesto zůstává několik Homo sapiens (samozřejmě tu nejsou sami), mezi nimi jsou dva technici Jack a Victoria. Přes den mu ona vaří kafe, u počítače mu pak coby svému poslání oddaná profesionálka kryje záda, zatímco on rozdává široké úsměvy a v terénu dá víc na instinkt než na předpisy, aby si večer mohli vyměnit pár dojmů a skončit nazí v bazénu. Zbývá jim čtrnáct dní služby, a je jasné, že se něco musí přihodit – do cesty chladné Victorie se postaví něžná Julia, kterou zná Jack ze svých snů. A samozřejmě přibude efektních explozí a rozmáchlých záběrů poletující kamery. Výsledek sebou přináší několik snaživých dějových zvratů, takřka žádný ale nedokáže ohromit nebo strhnout. Navíc se tvůrci bojí osobitějších variací. Vypadne tak z toho poměrně chladná látka s opravdu výbornou výpravou a kamerou. A strhující hudbou podobně jako u režisérovy prvotiny Tron: Legacy. Znovu elektronický doprovod (tentokrát od uskupení M83) sice na samostatný poslech nevidím, ale do filmu zapadá náramně. Stejně jako předchozí „přelomové“ použití elektronického techno doprovodu od Daft Punk. Škoda, že se režisér Joseph Kosinski bojí emocí. Pevně věřím, že by sice dokázal jen s pomocí obyčejného plechu, kusu dřeva a skleněných střepů vyhrát nějakou prestižní designérskou soutěž, ale jeho vyhlazené obrazy bohužel nemyslí na postavy z masa a kostí. Dál točí podivně sterilním způsobem, kdy je fascinovaný audiovizuálním pojetím své látky až zapomíná na podporu příběhu a jednotlivých vztahů mezi postavami. Zvlášť když má na plátně nejen Cruise nebo Morgana Freemana, ale i duo Andrea Riseborough se sexy britským přízvukem a Olga Kurylenko se sexy ukrajinským výrazem. Naleštěné a nedotažené, přesto pořád slušné. (20.04.2013)

Už se zdálo, že se časová posloupnost rozsype a jednotlivé činy a zvraty navzájem popřou, ale Joseph Kosinski dokázal, že umí. A že když se dlouhé roky snažil svoji látku prosadit, tak věděl, co dělá. Pořádným překvapením ale zůstává fakt, že víc než sci-fi nádech nebo povedená romantická linie ve mně zůstává ústřední poselství o síle ducha a lidského odhodlání. Právě tady se totiž sázka na stárnoucího Cruise ukázala jako dokonalá trefa do černého. Jeho Jack Harper je totiž občas psaný jako relativně dvourozměrná postava, ale právě Tomovo herectví z něj v důsledku dělá obdivuhodného hrdinu. (24.04.2013)