Oblivion: Nevedomí

Skutr Tomáš (čti "skurvený trpaslík") zachraňuje zbytky pytlivizace a já musím upřímně konstatovat, že už filmům přestal ubližovat jako dříve a klidně bych si teď jeho sádrový odlitek mrskl i na skalku nebo tak. To ta ukrajinská šlápota, co vypadá dobře akorát na satelitních snímcích a hraje tak, že raději měla prorazit v tenise a orgasticky hekat u backhandů, je jiný šálek samohonky, a docela tyhle jinak dokonalé vizuální orgie svým "herectvím" od přirození úspěšně pizdí. Dále následuje jako u ostatních sáhodlouhý, hnědopišský seznam artových nedostatků, yntelechtuálních výtek a esoterických nesrovnalostí, které v Solarisu a Vesmírné odysee rozhodně nebyly, ne ne.: ............ Čistých pět. (13.05.2013)

Od začátku průhledné (i když zásadní zvrat potěší), nicméně atmosféricky velmi funkční designové postapo, které se sice nedokáže dostat ze stínu Tron: Legacy (hudebně k němu vyloženě odkazuje) a také je z něho velmi cítit Moon (který je samozřejmě drtivě lepší ve všech myslitelných směrech), ale zábavu dokáže poskytnout parádní. Cruise je i v 50 letech cool a film táhne hereckým charisma i fyzickým nasazením. V zásadě s tím filmem mám jediný problém, který mám s naprostou většinou letošních blockbusterů - je škoda, že není o něco málo chytřejší... (28.07.2013)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)

Kosinski si po tronovském vypravěčském failu vzal na pomoc scénáristickou příručku a světe div se, ono to funguje. Při tom všem žehrání na dějovou neoriginalitu se zapomíná, jak precizně je ta kopie všeho možného vystavěná (v souladu s geometricky přesně vykrouženými kompozicemi) a jak důsledně jsou tu jednotlivé prvky motivované. V rovině významů mi je to sympatické, protože hlavní záporák má tvář falešně pozitivní operátorky call centra. (19.04.2013)

Nejzajímavější nápady z těch nejlepších vědeckofantastických filmů promixované jako ovocný koktejl od Mangaloo. Cruise tu hraje lidskou verzi Wall-eho, ale díky hojnému počtu vývojových posunů je z něj pak ten největší šéf na planetě. Z hereckého ansáblu ještě stojí za zmínku (kromě Morgana, ten nikdy nezklame) neokoukaná Andrea Riseborough, scénou v bazénu si mě získala. Olinka tu paradoxně není tak in. Ale to co dělá z NEVĚDOMÍ unikátní podívanou je vizuální stránka. Z hlediska designu je vše neokoukané, má to správně mohutný rozsah a závěrečný výlet, kombinovaný se vzpomínkou na to, jak to všechno začalo, je něco tak audiovizuálně/sci-fisticky dokonalého (chci ať Kosinski natočí Setkání s Rámou, nebo něco od Asimova), že jsem tomu měl chuť napálit pátou hvězdu. Trošičku zamrzí, že hudba od M83 není taková pecka jak se čekalo. Hodně připomíná TDK a TRONA, i když v konkurenci jde pořád o víc než solidní standart. P.S: V největším sále v kině jsem seděl úplně sám = no interference. :) (23.04.2013)