Ptáčata

Natočiť časozberný dokument vyžaduje nepochybne slušnú investíciu, ale nie nevyhnutne finančnú, ako to tu bolo naznačené (Rhed; ja osobne sa domnievam, že to naopak dvakrát nákladný projekt nebol). Vyžaduje to investíciu času, energie a "scenáristicko"-producentskej vynaliezavosti. Tento žáner má preto u mňa a priori šancu získať kladné hodnotenie. A Ptáčata v tomto smere určite u mňa uspeli. V tejto súvislosti je však na mieste zmieniť moju najzásadnejšiu výhradu: decká tu boli televíziou až príliš masívne vytrhávané z bežného života, aký by inak v škole a domácnostiach v daných mesiacoch absolvovali. - Druhá vec je, kto alebo čo je časozberne zachytávané a čo sa v dokumente deje. "Dej" bol vo väčšine častí, ak odhliadneme od toho, čo zorganizovala televízia, pomerne chudobný. O tom, že sú zachytené deti naozaj z okraja spoločnosti, nie som úplne presvedčený. Koniec koncov bola jedna z najlepších epizód tá, ktorá konfrontovala "hrdinov" s ghettom, ktoré sa okraju blíži predsa len viac, ako bolo zrejmé aj zo zachytených reakcií. - Je smutné, že je niekto s týmto projektom hotový pod zámienkou, že je o Rómoch. Miestami to predsa bola až one-man show Neróma Patrika, nehovoriac už o tom, čo to o daných nespokojencoch vypovedá. - Trvám na tom, že v konečnom dôsledku to nebolo nič viac a nič menej než zaujímavý dokument o niekoľkých sedem- až osemročných deťoch. Ich spoločenská či etnická "periférnosť" tomu síce miestami dodala inak nezvyklé motívy, ale v podstate by takmer rovnaký dokument mohol byť natočený aj o "bežných" žiakoch nejakej inej 2. B. Okrem zmienenej návštevy ghetta ma napr. peripetie s legom či voľba predsedu triedy neuveriteľne upútali a šestnásť dielov prvej série som v internetovom archíve ČT "zhltol" za pár dní. - Neviem, či Ptáčata ako dokument niečo podstatné naozaj dokumentujú, ale minimálne zaujímavý "bezvýznamný" portrét niekoľkých detí podali. Sledovať cudzie problémy a zážitky je samozrejme vec ošemetná a nie pre každého nevyhnutne príťažlivá, ale ČT sa do môjho vkusu a asi aj emócii v tomto prípade trafila. (12.01.2012)

Kdyz se objevi nejaky dokument o rasovych mensinach, souziti ci problematiky diskriminace, vetsinou se divam, protoze me problem celkem zajima. Ptacata je dle meho nazoru zajimavy projekt, rozhodne lepsi nez nejaka reality show z produkce Novy/Primy. Libi se mi vyuziti kamer v rukou deti a tim padem sondy do zivoty jednotlivych rodin, "ktere to maji tezke". Rozhodne si myslim, ze je dobre se teto problematice vice venovat, protoze rasova nesnasenlivost na obou stranach barikady v CR nikam nevede (popr. k extremismu na obou stranach). Skrz poznani a lepsi adaptaci mozna mezi novymi generacemi dojde ke zlepseni. Co se tyce zabavnosti a originality, dokument si bude drzet mou pozornost az do konce. (mali druhaci jsou urcite zatim zvladatelni a pani ucitelku poslouchaji, maji zajem o uceni. Na dominantnim Patrikovi je ale vydet uz ted, co z nej asi vyroste. Az jim vsem bude kolem 15 let, to bude teprve dokument:) (01.11.2010)

Opět se nás snaží multikulti aktivisté přesvědčit, jak jsou cikáni jen obětí systému a předsudků a že ve skutečnosti se jedná o perspektivní a hodnotné členy naší společnosti. Ne, na mě už to nefunguje. Není dne, abych nečetl o tom, co tihle spoluobčané zase provedli. A vlastně nemusím zapínat ani PC nebo televizi. Stačí, když si stoupnu k oknu a podívu se dolů. Lavičky na hřišti obsypané právě takovými ptáčaty. Slovník, jak 50letý havíř a cigára jim jedou zrovna tak. Má dcera si kvůli tomu chodí hrát 100 metrů dál do parku. Až potkám cikána cestujícího "emhádéčkem" ráno co ráno do práce, až jej uvidím v kostele, až zpraví místní ptáčata dceři koloběžku, kterou si "slušně půjčily a vytunily" a přestanou ji tahat na svou zmrzlinu za její kapesné, tak potom snad uvěřím v nějaké dobro v nich. Do té doby si celého Gogola strčte za čepec. Kdyby chtěl někdo vidět skutečnou pravdu a ne tuhle naaranžovanou, manipulativní "ptáčátkovinu" tady je odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=i3X-VZezA7Y (12.01.2014)

Ptáčata jsou ve věku mé starší dcery a měla jsem možnost zažít je naživo, kdyxž u ních můj kamarád kouzlil. Lepší publikum by těžko hledal. Děti ze sousední třídy byly ve srovnání s ptáčaty pasivní publikum. Temperament dětí veliký, horší už je to s dlouhodobým soustředěním. Nedovedu si moc představit, že by měla dcera ve třídě třeba pět podobných spolužáků. Paní učitelka si zaslouží metál. Otázkou zůstává, zde jde skutečně o diskriminaci, jsou-li rómské děti soustředěné do jedné třídy nebo je to naopak požehnáním pro ně, pro rodiče i pro ostatní děti. přikláním se k druhé variantě. (22.09.2013)

Ačkoliv se u nás mluví o inkluzivním vzdělávání, a to poměrně často, nemyslím si, že by zásady inkluzivního vzdělávání byly na českých školách prosazovány Jsem za tento dokument ráda, protože ukazuje, jak je práce učitele skutečně náročná, když chce svým žákům pomoct a něco je naučit tak, aby to mělo smysl pro obě strany. Na festivalu Jeden svět jsem narazila na podobný dokument Všichni spolu (http://www.csfd.cz/film/324887-vsichni-spolu/). Natočit dokument mapující školní rok menších dětí je originální a líbí se mi. Děti se nebojí mluvit o věcech přímo, jsou velkými kritiky. Určitě bych byla pro, aby se pro srovnání natočil podobný dokument i o jiné třídě, aby bylo vidět anebo naopak nevidět rozdíly :-) Třída, která se rozhodla účastnit natáčení dokumentu je sice složena převážně z dětí pocházejících z rómských anebo sociálně slabších rodin, ale to neznamená, že se o nich můžeme bavit jako o sockách anebo cikánech. (19.06.2013)