Vrchárka

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Na film se dá dívat buď jako válečný - v rámci možností film působil hodně autenticky, lidé furt žili ve strachu, vojáci byli všude, neměli co jíst.. a nebo jako drama ženy, která se musí starat o dítě v těžkých podmínkách. cesara se svojí dvanáctiletou dcerou opustí kvůli válce Řím a vrátí se do rodné vesnice, kde už z původních obyvatel téměř nikdo není. Setká se tam s mladým Michelem v podání Jeana - Paula Belmonda.... No ale Sophia hrála fakt perfektně .. k ní role matky, ženy, drzé a téměř nebojácné, která se snadno rozčílí opravdu sedla. Když mi pak v noci došlo, že v době natáčení jí bylo něco kolem 25 let, tak to už byl fakt amen. Úžasný snímek, naprosto mě okouzlil a zanechal silný dojem (26.08.2009)

Jinak než strhující drama se tento snímek snad ani nedá nazvat avšak daleko strhující je herecký výkon mladičké a krásné Sophie Lorenové, která v tomto snímku v pouhých pětadvaceti letech zahrála přetěžkou roli matky, která se snaží se svou dcerou Rossettou přežít válku ve zdraví. Její dcera pro ni znamená víc než vlastní život, avšak válka je neúprosná a tak nejde úplně všemu zabránit. Za zmínku stojí velice netradiční role pro J.P.Belmonda, který tu hraje ve vedlejší roli. Můžeme jen doufat, že se tyto válečné hrůzy nebudou nikdy opakovat, pokud se právě dnes neopakují :-( Film bych nedoporučil na zlepšení nálady a hodně bych ho spojil s filmem Malena, který byl sice úplně jiný, ale dotýkal se stejného tématu. (23.10.2008)

Velmi působivý snímek o strastiplném osudu ženy a její dcery za války, jemuž dominuje krásná a herecky na výši Sophia Loren. Jako vyrůstající mezinárodní hvězdička se po jejím boku zjevuje Jean - Paul Belmondo netypicky jako nábožensky založený Michel s brejličkama a knírkem. Jeden z vrcholů italského filmu, přesto sám nedokážu popsat, proč nedám 5*. Možná, že té dokonalost bylo až příliš moc ... ne fakt nevím ... (06.07.2009)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)