Vrchárka

Asi nejlepší Italský film, jaký jsem kdy viděl. Po té, co mě neuchvátili takoví mistři filmového řemesla jako Fellini, Benigni nebo Passollini, přimotal se ke mně zcela náhodou pan De Sica a s mistrnou lehkostí mi před očima odvyprávěl tento poutavý příběh z jedné nejmenované fašistické země, ve které, stejně jako všude jinde, lidé v nehostinných podmínkách zažívali útrapy jedné "nechtěné" války, ztráceli své blízké a okoušeli na vlastní kůži, jak chutná skutečný život. BRAVO!!! ***Věděli jste, že: Sophia Lorenová byla první ženou, která (za svou roli v Horalce) získala oscara za hlavní ženskou roli v neanglicky mluvícím snímku.*** (22.04.2007)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)

zatial najlepsi De Sica co som videl (Horalka sa mi dokonca pacila viac ako i zlodeji kol). vynikajuce herecke vykony a strhujuci pribeh, kde som si myslel ze Vittorio obdobie druhej svetovej vojny v vykresli v podstate ako idilku na dedinskej/horskej samote, ale zaverecnych 15 minut je ako uder na solar... (22.02.2021)

Tento film nestárne. Zásluhu na tom má silná předloha Alberta Moravii, lidská režie Vitorria De Siccy, ale hlavně přesvědčivý výkon Sophie Loren. Ta se role hubaté, ale citlivé italky a zároveň milující a obětavé matky zhostila s takovou vehemencí, že má divák možnost prožívat její příběh s ní. Netuším jestli ji role padla jako ulitá, či zda to s takovým životným nasazením zahrála, každopádně je její Horalka nezapomenutelná. Příběhu nechybí lidskost a jakási smutná ironie toho, že to nejhorší některé potkalo až v závěru války. De Sicca už ve Zlodějích kol ukázal své sociální cítění a jeho empative vůči obyčejným "malým" lidem je vdechnuta i do tohoto snímku a dělá ho tolik reálným. Ona klíčová závěrečná scéna je natočena bez jakýchkoliv skandálních záběrů a přesto působí tak brutálně, že se člověku otvírá kudla v kapse. (21.05.2009)

Horalku, knihu Alberta Moravii mám v povinné četbě. O letošních prázdninách jsem ji přečetl. Musím říct, že se mi líbila. O nějakou dobu později jsem se dozvěděl, že existuje stejnojmenný film. A abych získal další inspiraci a nezapomněl o čem kniha vlastně byla, rozhodl jsem se, že film zhlédnu. A neudělal jsem chybu. I přes své staří je tento film nesmírně zajímavý. Samozřejmě nepopisuje válečné těžkosti tak jako kniha, spíše se zaměřuje na putování (ne přežívání) Cesiry a Rossety. Tím pádem má celkem příjemný spád. To po dílech jako Brazil nebo Andrej Rublev přijde jako nesmírné osvěžení. Jediné co mě malinko zklamalo byl popis vztahu Michela a Cesiry. O motivaci Michela a jeho životním názoru jsem měl poněkud jinou představu. I když Belmondo v hlavní roli mě vůbec nerušil. Spíš naopak. 85% (14.12.2011)