Vrchárka

Asi mám v moc velké paměti literární předlohu (kterou mimochodem ve svém osobním žebříčku řadím vysoko). Místo, kde v knize trnete hnusem, film buď vyvaří tak, že jen nezůčastněně pozorujete osudy dvou žen, nebo ho scénárista zrovna vynechá. Nejvíc mě asi rozladila několikanásobná snaha o milostnou zápletku a taky velké zmírnění neveselého konce. (16.01.2009)

Na film se dá dívat buď jako válečný - v rámci možností film působil hodně autenticky, lidé furt žili ve strachu, vojáci byli všude, neměli co jíst.. a nebo jako drama ženy, která se musí starat o dítě v těžkých podmínkách. cesara se svojí dvanáctiletou dcerou opustí kvůli válce Řím a vrátí se do rodné vesnice, kde už z původních obyvatel téměř nikdo není. Setká se tam s mladým Michelem v podání Jeana - Paula Belmonda.... No ale Sophia hrála fakt perfektně .. k ní role matky, ženy, drzé a téměř nebojácné, která se snadno rozčílí opravdu sedla. Když mi pak v noci došlo, že v době natáčení jí bylo něco kolem 25 let, tak to už byl fakt amen. Úžasný snímek, naprosto mě okouzlil a zanechal silný dojem (26.08.2009)

Horalku, knihu Alberta Moravii mám v povinné četbě. O letošních prázdninách jsem ji přečetl. Musím říct, že se mi líbila. O nějakou dobu později jsem se dozvěděl, že existuje stejnojmenný film. A abych získal další inspiraci a nezapomněl o čem kniha vlastně byla, rozhodl jsem se, že film zhlédnu. A neudělal jsem chybu. I přes své staří je tento film nesmírně zajímavý. Samozřejmě nepopisuje válečné těžkosti tak jako kniha, spíše se zaměřuje na putování (ne přežívání) Cesiry a Rossety. Tím pádem má celkem příjemný spád. To po dílech jako Brazil nebo Andrej Rublev přijde jako nesmírné osvěžení. Jediné co mě malinko zklamalo byl popis vztahu Michela a Cesiry. O motivaci Michela a jeho životním názoru jsem měl poněkud jinou představu. I když Belmondo v hlavní roli mě vůbec nerušil. Spíš naopak. 85% (14.12.2011)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Sophie Lorenová neodhalí ani ramínko a přesto se její sex-appeal line černobílou Horalkou jako žhnoucí rudá nit, naštěstí nezůstává jen u toho a její herecký výkon je skutečně hoden tolika ocenění, kterých se jí dostalo. Pomyslnou třešní na dortu byl pak Jean-Paul Belmondo, který se snad v podobně umírněné a civilní roli ve své kariéře už neobjevil. Skutečně, herci jsou devizou téhle klasiky stříbrného plátna, škoda však snad až příliš mírné noty, kterým je celý příběh vyprávěn, útrapy války, smrt přítele i scéna krutého znásilnění pak vyzněly poněkud do ztracena.. (04.03.2013)