Strašidelný dom

Zvláštní. Člověk nejdřív myslí, že tak nějak tuší o co tu půjde, ale z omylu ho naprosto vyvede poslední čtvrt hodina filmu. Tam se do toho totiž tvůrce sám tak zamotal, že divák nemá nejmenší šanci pochopit o co to tam sakra jde. Jediné co tomuto filmu zvedá laťku z odpadu! je to, že hlavní mužskou roli obsadil sympaťák Owen. (28.05.2012)

Po technický stránce slušná filmařina, ve který se apoň chvíli dařilo budovat zajímavou atmosféru (hlavně díky práci se světlem a zvukama). Jenomže zapojení dětí do příběhu, jakožto hlavních aktérů, dělalo z Intruders podivanou spíš pro náctiletý (možná až dětský) diváky. Závěrečná pointa mě moc nenadchla, čekal jsem rozhodně zajímavější rozuzlení. A vůbec, postava Hollowface spolu s příběhem mi přišli hodně nedotažený, přitom potenciál na slušnej horůrek určitě v námětu byl. Docela by mě zajímalo, co přiměje herce jako je Clive Owen si zahrát v takovymhle nevýraznym béčku (že by neměl už ani na rohliky?), dvě silnější hvězdy. (30.05.2012)

Tento španělský kousek se setkal s dosti rozporuplnými diváckými ohlasy a já se po pravdě tomu ani moc nedivím. Mysteriózní thriller s prvky fantasy a hororu má totiž vzhledem ke své délce (100 minut) dosti nevyvážený obsah, který místy dost nudí, ale skrývá v sobě i několik velice povedených pasáží, kvůli kterým rozhodně nehodlám tento film odstřelit. Já osobně jsem byl nakonec docela spokojený. Ano, znám mnohem lepší a propracovanější španělské kousky (jak co se atmosféry tak i samotného příběhu týče), ale tady do toho zřejmě hodně mluvili i američtí a britští spolupracovníci – no a podle toho to tak i dopadlo. Divák má možnost sledovat prolínání dějových linek: v té první Juan a jeho matka čelí útokům přízraku bez tváře a zvláště ten úvodní byl velmi dobře zpracován. Nechyběla tomu akčnost, atmosféra i emoce. No a samozřejmě pozadu nezůstala ani Mia se svým otcem Johnem, kterým se dle mého tvůrci věnovali daleko více (ti co se dodívají až do samotného konce, pochopí proč). Bohužel soubojů s přízrakem bylo málo a více se zde dal prostor dialogům, což samozřejmě moc nevonělo nejednomu divákovi. Zvlášť když tím trpěla samotná atmosféra. No a v neposlední řadě tu máme i jakési snové pasáže, které měly vyplnit hluchá místa, ale moc se jim to nedařilo. Mohli za to i nepříliš přesvědčivé speciální efekty, které sice nenáročného diváka mohou uspokojit, ale v tomto případě tomu bylo spíše naopak. Samotný digitální přízrak totiž moc lidem hrůzu nenažene. Čím více se film chýlil ke svému konci, tím se v něm jeho tvůrci stále více zamotávali a nejeden divák s nimi. Překombinovaná myšlenka, hrátky s psychikou jednotlivých postav a tak nějak splácaný závěr – byla potřeba si s tím více vyhrát, aby to nevypadalo tak chaoticky. Sice měl ten konec řadu lidí šokovat, ale já si spíš myslím, že hodně z nich bylo rádo, že to už skončilo. 50% (07.10.2018)

Pěkně natočené, ozvučené a tam, kde chybí napětí spolehlivě zaskočila hudba, která je lepší než ten bubák v kapuci. Odnesl jsem si ponaučení, že i strach je globální problém. Španělé řeší traumata ze snů zpovědí u faráře, angláni zase návštěvou u psychiatra. Vadily mě ty dvě dějové linie, jejichž propojení na konci zavrzalo, jako kroky nezvaného hosta v domě. (08.05.2012)

Napriek tomu aká je to ukrutná nuda má Intruders celkom zaujímavo vymyslený scenár, ktorý sa k prepkvapivému bodu však dostane až v samotnom závere. Aj ten však autori tak chytro zaklincujú, že človeku neostane nič, len nadávať. Hudbu to má peknú, atmosféra tomu nechýba ale Owena bola v tejto úlohe dosť škoda. V podstate je to len ďalšia filmová zbytočnosť, ktorá sklame už len tým, že pochádza zo španielskej produkcie. (08.05.2012)