That's What I Am

Zajímavě pojatý začátek mě vtáhl do děje. Jenže jiskra příběhu se pomalu začíná vytrácet. Navíc žádná z postav si mě nedokázala přimanit. U všech bych našel vadu. Ed Harris jako stárnoucí učitel dal roli slušně, ale jeho tvrdohlavé odmítání svého očištění mně přišlo zbytečné. Andy získal svoji lásku moc lacině. Takhle jednoduše to v životě většinou nechodí. A Big Gho jsem nepochopil vůbec. Několikrát ukázal, že sílu na to se ubránit má, ale důvodu proč ji nepoužil, jsem se nedočkal. (06.08.2011)

Harris je sympaťák snad všude, kde se ojeví, některé pasáže jsou citlivě napsané a osobně jsem rád, že takové filmy vznikají. Jsem rád, ale už jim to nežeru. Předpisové postavičky na předpisové šachovnici jedou podle předpisových pravidel pohádek o toleranci a dospívání. Ve výsledku může být takový film poučný, ale reálný je jen pramálo. (01.09.2013)

Tento snímek měl hned dva silné momenty - vystoupení "ušopleska" Stanleyho,který všem hlupákům vytřel zrak svým krásným hlasem a skladbou,kterou složil.Dalším srdcervoucím momentem pro mě bylo uznání žáků starému oblíbenému učiteli Mr.Simonovi.Přestože se celou dobu tento film točil kolem tématu šikany a předsudků tak musím říct,že to nebylo vůbec nepříjemné sledovat.Skvělý herecký výstup Eda Harrise stojí za ocenění.Co bych vytkla je asi jedině způsob uvádění hlavních titulků s útržky historických amerických zpráv,jelikož mi to příliš evokuje válečné období, ale oceňuji konečné dovyprávění příběhů studentů.Ano tolerance je něco, co nás jakýmsi způsobem posune dál,protože nikdo z nás už nechce znovu vstoupit takto negativně do dějin jako tomu bylo před námi... (21.07.2012)

Po zhlédnutí filmu bych se vyjádřila stejně jako maminka Andyho, když řekla: "Mám pocit, že jediné věci co se kdy změnily jsou šaty a hudba". Pomalu, ale jistě jsem se stala taky třináctiletou a prožívala jsem s nimi jejich úsměvné, ale i smutné chvilky. Kouzelné chvilky s Andym a Mary Clear se střídaly s vážným obviněním, které se pomalu začalo vinout kolem tak oblíbeného učitele Simona. Ed Harris nám tady předvedl jakým je úžasným hereckým mistrem ve svém oboru. Dojemný příběh o lidské důstojnosti, toleranci, předsudcích, ale i šikaně a kde jsme mohli sledovat, jak si postupně jednotlivé postavičky vytváří svou vlastní identitu. Téměř od začátku jsem byla zvědavá na Stanleyho zpěv při jeho vystoupení na Talentovém večeru a jak to dopadlo, to už se musíte podívat sami. Věřte mi, že se při některých momentech možná neubráníte ani slzám. Vřele doporučuji. (26.07.2015)

Subžánr dramat ze školního prostředí se silným vnitřním poselstvím má v americké kinematografii své nesporné místo a už v něm také vznikla celá řada silných snímků, film mně dosud utajeného režiséra Michaela Pavoneho aspiruje ovšem zařadit se k těm nejpůsobivějším. Příběh zasazený do 60. let v sobě na malém prostoru kombinuje závažnější momenty (zpravidla obecnějšího charakteru vypovídajících cosi o bolavých místech americké společnosti) a odlehčenější okamžiky spojené s životem školou a dospíváním povinného mladého muže, jehož rastr je mírněn a idealizován blahosklonnou optikou mládí. Ve výsledku jde ale mnohem více o drama, než o komedii. Skvělý herecký výkon podal Ed Harris, který tak překvapivě vybočil ze své obvyklé škatulky drsných mužů různých amerických silových složek. Při jeho sledování jsem si nejednou říkal: Jsem rád divákem, to jsem... ,,Lidská důstojnost + Soucit = Mír" (14.08.2011)