Beznádejne zamilovaná Lola

Trapnost nejhrubšího zrna, kde opravdu nenarazíte na žádnou sympatickou postavu, což je v romantické komedii docela překvápko. I pro mou osobu. Tragická nesmyslnost plná hezounků a hnusných bárbínek. Neřeším nijak hluboce, když se mi někdo nebo něco nelíbí, ale pokud je něco uděláno, nebo někdo vypadá tak, aby se moc moc líbil/a, a realita se s tím záměrem tak nějak rozchází, vždy mě to ironicky rozesměje... Snad jen ta Demi... je krásná ženská, ale tuhle roli snad dostala za trest. A to nevím za jaký... Ale musela udělat něco opravdu ošklivého. (25.12.2013)

Původní francouzský snímek jsem neviděl a je to asi dobře, protože bych s pomyšlením, že tvůrci navíc ještě domrvili předlohu, trpěl mnohem více. Je to film o mladých pro mladé? Serious? Považuju se ještě za člena mladé generace, ale tato optika se mi vůbec nelíbí a nějak mi nesedí. Nejenže je to neskutečně hloupoučké a naivní, ale současně nezáživné a příšerně nudné. Pointa mi jemně unikla, asi ty nové začátky, pochopení a bla bla... Všemu dalo korunu kouzelné mávnutí pyšného tatínka na svého nadaného synka v průběhu koncertu (mávnutím ruky a brnknutím struny ukrutné napětí zmizelo), to mě dostalo - takhle se řeší problémy (vlastně tahle interpretace mě jako příklad dost dožrala). Hvězda za to, že jsem to dokoukal a taky za přítomnost Thomase Janea (Thomas, Whyy???). 1/10! (26.07.2012)

Naprostá teenager klasika. Začne to vztahem s kamarádem, přijde hádka, usmíření a happyend. Nic novýho, ale takle se to hodnotit nedá, prostě moc novýho toho ani vymyslet nejde. Takže se to musí brát z hlediska provedení, obsazení atd... Miley je sympaťanda, její kamarádky vypadaly taky k světu. Ten její gejík věřím, že taky oslovil holčičí stranu. A celkově to mezi nima všema včetně mamky, taťky a babči fungovalo....průměr, u kterýho se člověk nenudí. (29.10.2012)

Celý ten úsměvně i ubrečeně výmluvný koncept, že tahle generace sice nevěnuje čas studiu (a tím nemyslím striktně školu), ale místo toho si užívá života - šuká, chlastá a poslouchá hudbu, mi přijde děsně kreténský. Někdo by jim měl říct, že my jsme v sedmnácti taky šukali, chlastali, hulili a jak tak poslouchám svý rodiče, tak i oni v šedesátkách a sedmdesátkách netrávili volný čas čtením bible. Společnost se mění skrz užívání médií. Naši rodiče neměli ty naše internety, takže se scházeli face to face, věci si hledali v knihách a poslouchali druhý. Moje generace má s tou mladou v podstatě stejný možnosti, rozdíl je ale ve stylu. My využijeme email, abychom se sešli, děcka se sejdou tam. Nám slouží internet, abychom na něm našli informace, děcka je nehledaj, protože jsou přece na internetu. Doba se zrychluje, ale klouže se jenom po povrchu. Představte si lidi jako mravence a společnost jako cibuli. Dneska se běhá po povrchu cibule děsně rychle a mravenec může být v jeden moment kdekoliv, nepodívá se ale pod slupku. To je strašně jednoduchý pro marketing, protože stačí cibuli hezky nastříkat, navonět, namalovat a je už úplně jedno, že je uvnitř shnilá nebo prázdná nebo tříakordová nebo těhotná. Neměl bych nejmenší problém vyspat se s Miley Cyrus, rozuměl bych jejím problémům, uměl ji poradit s oblečením a vím, co dělá za hudbu. Jenže ona by měla sakra problém rozumět jedinýmu slovu, když bych se bavil s kamarády, udržet koncentraci u hudby, co poslouchám, neusnout u filmů, na který se dívám. Smutným paradoxem pro mládež 21. století je fakt, že čím dostupnější informace jsou a čím více je jich k dispozici, tím méně je jich přijímáno. Na to se dá říct jen LOL. (11.07.2013)

Tak po francouzské LOL, tu máme její americkou sestřičku, nutno říci že o poznání méně vtipnější a vímavější vůči všem těm vztahům dospívající omladiny se svejma rodičema, rodičů se svojí dospívající omladinou, omladinou mezi sebou a rodiči mezi sebou a taky citlivější na to, jak tam každej zálaskovanej blbne jak fanoušci baníku ostrava. Chápu že americkej LOL je asi bliží americkýmu publiku, a francouzskej LOL zase evropskýmu hlavně teda frantíkům, ale pokud jde o mě u mně je vítěz úplně ten první LOL, který ještě nebyl LOL, ale jmenoval se Večírek, debutovala v něm Sophie Marceau a oba současný filmový LOLy ho těžce kopírují, protože večírek byl z mý doby, z doby kde se vztahy neřešily na chatu, na facebooku a přes sms, doba která v sobě měla ztracené kouzlo pomalosti. (06.04.2013)