Boratův navázaný telefilm

Boratův syn k otci: "Stydím se za tebe tak, že jsem se přejmenoval na Jeffrey Epstein." Chybí tomu moment překvapení, autentičnost a konfrontačnost prvního dílu, plus příběhový mustr o polidšťujícím se blbovi i zdroje humoru (feminismus, rasismus, republikáni...) se do značné míry opakují, ale pořád je to palba hrubozrných vtipných fórů a znovu se potkat s Boratem je fajn. Dneska ho člověk vidí ještě radši než před lety. (24.10.2020)

Poprvé to byl úkaz, unikát. Sice místy hodně vyprahlý a opravdu vtipný jen výjimečně, ale pořád s odvahou zabrousit do značných extrémů. Pako a zdatný improvizátor je zpět. A zase musí za oceán. Kazašský reportér vezme i svou patnáctiletou dceru, kterou chce darovat americkému viceprezidentovi, což by mělo pomoci s jeho nevalnou reputací v domovině. Cestou potkává (a)typické Američany, řeší různé překážky a je u toho občas vtipný. Navíc ho ještě z minula všichni poznávají, takže se musí převlékat do bizarních kostýmů. A aby toho nebylo málo, cestu mu zkříží i covid-19. Je to totální slepenec, nicméně asi nikdo si to nepouští kvůli zápletce. Tak či onak v závěru přijde pointa, která příběh docela povznese, protože se to právě šířením nákazy velmi slušně uzavírá. Bohužel výsledek ale obsahuje i množství scén bez tempa a hlavně s minimem vtipu. Právě o hranici vtipu a vkusu bych se tady moc nerozepisoval, každopádně třeba rozhovor s pastorem je kouzelný. (11.11.2020)

Jakákoliv transgrese Borata je pryč, je to jen komedie s tak čitelným a monotónním mechanismem, že těch devadesát minut subjektivně působí jako tři hodiny. Hrané scénky otec/dcera mě naprosto nezajímaly a infiltrace nezacházejí o nic dál a neříkají nic jiného než před patnácti lety první Borat, který byl ve svojí větší přímočarosti a čistotě jednoduše "milejší" v kontrastu s tím palčivějším ostnem (ten zbývá jen u Giulianiho, ale upřímně - kvůli tomu nemusím sledovat celý film, to si člověk pustí jako klip a stačí to). Tenhle film není potřeba. Kdyby nebyl Cohen líný, vymyslí nové alter-ego. (27.10.2020)

Borat s lidskou tváří.  Protimluv, který Cohen moc neukočíroval. Opravdu od plic jsem se zasmál při skoku z nejvyššího mrakodrapu Kazachstánu, a to ve srovnání s prvními Boratovými eskapádami opravdu není moc. Zbytek byl tentokrát díky "dějové linii", což bych jinak u Borata považoval za sprosté slovo, docela předvídatelný a Cohen si nedovolil jít ve vztahu otec/dcera za hranice naprosto omšelých patetických slziček na krajíčku a mnohem uvěřitelnější byl v téhle poloze ve smířlivém skeči s Židy.  Na začátku velké nadšení, smích přešel v úsměv, pak už  i pár pohledů na  zbývající stopáž.  Satirické šlehy a několikatero nekorektních vtípků  ale pořád moc fajn. Velmi těsná trojka. (14.10.2022)

První polovina super - svižná, vtipná, tak akorát nekorektní a nápaditá. Pak ale přichází nebývale stagnující vata plná kostrbatého pohybu postav a nudných emancipačních keců, které si mohl někdo tak odvážný a neotřelý jako Cohen odpustit. Na správnou vlnu se tak naladí zase až posledních deset minut a ukazuje se, že silnější je tenhle film v úsecích, kdy se sází na odděleně vypointované klipy a gagy. A to není pro celovečerák s přesahujícími politickými a sociálními nitkami úplně dobře. 65% (27.10.2020)