Studniarova dcéra

skvělá hudba,skvělé herecké výkony hlavně Auteuila který se ve své roli musel postarat o šest dcer a snažil se je vychovávat ve vší počestnosti a hlavně jim věřil.Což byl mnohdy nadlidský úkolJeho filosofie obyčejného venkovského človíčka byla až dojemná.Jeho dialog se svojí sestrou který vede mezi plenami visícími na šňůrách vlajícími ve větru na téma: proč má vnuk moje příjmení - vás fakt dostaneJinak podoba Duvauchelleua s Delonem byla až zarážející.Skvělá kamera, nádherná příroda...zkrátka oddechový film pro ženy.Rozhodně budu shánět dvd.... :-) (24.03.2015)

Hned jsem si myslel, že je to adaptace knihy napsané před delší dobou. Dialogy se totiž vedly ve větách rozvitých, postavy byly poněkud hlubší, atmosféra skutečně odpovídala době, ve které se film odehrává, a příběh se nezaměřoval na menšiny. Zkrátka závan té Evropy, kterou dnes moc často nevidíme. Neříkám, že to bylo dokonalé, ale taková uměřená romantika klasického ražení přijde občas k chuti. (04.02.2018)

Riskujíc že se opakuji, musím říct že Daniel Auteuil je výborný herec. Co role, to nádhera. Je jedno jestli si střihne policajta, nebo zločince, milujícího otce rodiny, nebo citově vyprahlého samotáře. Všude je skvělý. A tady ukázal, že by se uplatnil i jako režisér. La Fille du puisatier je, na svůj tuctový námět, slušné romantické drama. Žádné velké překvapení ani emoce se nekonají. Děj hladce a nevzrušivě plyne k očekávanému konci a nad průměr ho povyšují hlavně přirozeně zahrané postavy a neodolatelně kouzelná atmosféra předválečné Provence. A taky smutná tvář Astrid Berges-Frisbey. Škoda jen že nedostala důstojný protějšek. Její vyvolený mi přišel jako studený panák bez charismatu a spolehlivě pohřbil jakékoliv zdání horoucí lásky. (19.02.2013)

Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] (16.07.2021)

Studnařova dcera je film z roku 2011, který v sobě skrývá chování, na které vážně už nejsem a pravděpodobně nebudu zvyklej. Ta dcera Daniela Auteuila byla úplně šílená. Nekonečný minuty se tam potácela v zoufalství z toho, že je těhotná a její milý ji zemřel ve válce. Ona se do něj zamilovala a hned druhej den tvrdila, že spolu nemůžou být, protože on je z úplně jiné kasty. Ona chudá, on bohatý. Rodina toho synáčka z toho byla na prášky. Ona z toho byla naprášky, že tý rodině způsobila problém a její tatík, Daniel, z toho byl taky naprášky, že zostudila rodinu, až jí z vesnice vykop k jinejm příbuznejm, kde měla pravděpodobně zdechnout. Vlivem některých historických faktů se ale stane řada událostí, které se ve filmu promítnou a nakonec to dopadne tak, jak to dopadne. Ze začátku jsem měl těžký problém se adaptovat, později už se to docela dalo zkousnout. Daniel Auteuil ale předvedl, že natáčet filmy umí, a co více, nemá nejmenší problém předvést tehdejší dobu, tehdejší uvažování a přemýšlení do filmu tak, jak to v té době skutečně bylo. A to si uznání rozhodně zaslouží. (09.01.2013)