Zrodenie Planéty opíc

Najúchvatnejší blockbuster za posledné roky!!! Celý film je plný skvelých momentov, emócií, nádherných efektov, nápadov a to všetko má tak rýchly spád, že sa jednoducho nemáte čas nudiť. Posledných 25 minút je tak nadupaných, že som ledva dýchal. Strhlo ma to tak veľmi, ako máločo v posledných rokoch. Maximálne očarenie a neuveriteľný divácky zážitok. Prebudilo to vo mne malého chlapca, čo bol dakedy unesený Jurským parkom a odvtedy som nič také, čo by mi vyrazilo dych nevidel. Až teraz (mám asi podobné pocity ako POMO). Caesarovi a jeho spolubojovníkom som fandil tak veľmi ako dakedy Williamovi Wallacovi v Statočnom srdci a možno aj viac. Posledná akcia na moste patrí asi k tomu najlepšiemu, čo som vo filmoch videl. Viem si predstaviť, že ak by som Zrodenie planéty opíc videl v 6 rokoch ako Jurský park, tak som už teraz niekde v Afrike a študujem tam primáty. Tak veľmi by ma to nadchlo. Kvôli takýmto zážitkom milujem filmy. Ave Caesar! P.S.: Už dvakrát videné v kine a keby bolo kino zadarmo, pozrem si to snáď aj 10-krát. (09.08.2011)

║Rozpočet $93miliónov║Tržby USA $176,760,185║Tržby Celosvetovo $482,860,185▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $38,979,788 ║ Tržby za predaj DVD v USA $43,986,423║ K úplnej spokojnosti digitálnych opíc ešte čo to chýba(hlavne pohybová stránka opíc bola niekdy nedoladená ale tak za ten rozpočet zas slušná práca) ale ako príbeh vo svojej takzvanej jednoduchosti strhol, v podstate nemal žiadne slabšie chvíľky a šimpanz César dokázal až neskutočne vtiahnuť do deja, toto jeho "malé" dobrodružstvo sme prežívali s ním, chápali jeho pocity, túžby, vodcovstvo,... James Franco potvrdzuje že je momentálne v dosť slušnej hereckej forme a dobre sa dopĺňal s Césarom, milé prekvapenie roka 2011. /95%/ (07.12.2011)

Rezonující. Revoltující. Těžko hádat, kde se Rupert Wyatt vzal, ale můžeme být jen rádi, že se dostal k možná nejpřekvapivějšímu trháku posledních let. Tohle opičí zrození totiž nikdo nechtěl vidět, posměšky nad zbytečným remakem nebraly konce a najednou se ozývá jen málokdo. James Franco překvapuje hereckým chameleonstvím, Tom Felton potvrzuje záporáckou tvář a Caesar pak za doprovodu úžasného hudebního doprovodu Patricka Doyla zdolává nejen nejvyšší větve stromů, ale i srdce diváků. I přes pár překvapivých (ale nerušících) logických zakopnutí musím přiznat, že v tomhle tažení chtěl za každou cenu pokračovat a rozlíceným primátům znovu napjatě fandit snad každý. (25.10.2011)

První návštěva u opičáků, doprovázená rakouským zněním bez titulků, mne kdysi zcela uchvátila a i další opičí výtržnosti jsem většinou hodnotil lépe, než nadnárodní průměr CSFD. Tentokrát však musím učinit výjimku, neboť opice postižené digitalizací mne nijak zvlášť neohromily a navíc jsem nikdy nebyl fanouškem jasným vítězství technických kritérií nad těmi scénáristickými. Pokud shrnu dojmy na hromadu, tak se na to koukalo pěkně, poslouchalo se to příjemně, ale nebavilo mě to. (13.02.2012)

Výjimečný či dokonce geniální film může vzniknout v zásadě dvojí cestou: buďto autorsky, anebo kolektivně. Autorská cesta zahrnuje všechny ty věhlasné režisérské osobnosti, které ční nad ostatní jako péro z divanu, kdežto kolektivní cesta stojí na perfektně odvedené práci celého štábu. Problém této druhé cesty je v tom, že vždycky nějaká složka selže, například kamera není stoprocentní, nebo vám nezahrají dokonale herci, takže natočit výjimečný film kolektivní cestou je zhruba totéž jako hodit na deseti kostkách šestku, kdy každá kostka zahrnuje jeden prvek filmu (scénář, hudbu, kostýmy, střih, triky a postprodukční práce atp.). Pravděpodobnost je v tomhle ohledu zcela nekompromisní – šance, že se vše povede a všechny kostky ukážou šestku, je asi jedna ku šedesáti milionům, proto je vždycky tak obrovské překvapení, když se to podaří, a u tohohle filmu, kde nikdo neční nad ostatní a všichni dřou pro celek, bych se i nebál říct, že se to celkem povedlo. Vlastně je na tom postaven i samotný příběh, který nenavazuje ani tak na legendární opičí ságu, jako spíš na Howardovu Čistou duši, neboť svoji premisu staví na principu amerického matematika Johna Nashe zvanou Nashova rovnováha, čímž se tady míní spolupráce všech opic na vzpouře na úkor jednostranného egoismu. Podívejme se na samotný okamžik z Howardova filmu, kdy se Nashovi podaří přijít na svou geniální myšlenku: v okamžiku, kdy v diskusi se spolužáky o vnadách jedné studentky zazní známý výrok Adama Smithe o neviditelné ruce trhu, kdy bude nejlepšího výsledku dosaženo v případě, když každý bude hájit své vlastní zájmy, Nash náhle prozří a uvědomí si, že pokud se všichni zaměří na získání jediné dívky, nezíská ji nikdo (nepotvrdí-li se tedy slavné Čtvrtníčkovo „nejsilnější pes mrdá“). Optimálního výsledku bude dosaženo, pokud každý bude hájit své a společenské zájmy dohromady. Odtud nejen Caesarův výrok „jedna opice je slabá, společně budeme silní“ a jeho mazané popostrkávání všech rozdrobených frakcí ke spolupráci, ale i důvod, proč se chystané pokračování filmu zřejmě nepodaří: je celkem jasné, že se v dalším díle opice rozdělí v názoru, zda ubližovat lidem (šedý dominantní šimpanz Rocket), nebo zůstat v defenzivě (stanovisko Caesara a cirkusového orangutana Maurice), a že konec této teamovosti nějakým způsobem postihne i filmařský štáb. (15.11.2011)