Zrodenie Planéty opíc

pozretie filmu som odkladala 4 roky. vzdy som si nasla nejaky dovod, preco radsej iny a nie tento. a moje podvedomie asi tusilo preco. priserna nuda. prvu hodinu som 6krat premyslala, ze film vypnem. nakoniec som to s nechutou dopozerala, hoci posledna cca pol hodina film vytiahla u mna z odpadu aspon na tie dve hviezdy. (06.11.2015)

Ty dvě scény v podstatě dělají tento film, tím ovšem nechci říct, že by ostatek byl průměr. Výborně vybalancované dobrodružství podané velmi jednoduchým způsobem, a přes to vás chytne za srdce. Neznámý režisér Wyatt ví, jak pracovat s emocemi, akcí i myšlenkou, a dokáže z digitálních opic vyždímat úplně všechno, jestli člověk váhá v první polovině, komu fandit, v druhé jsou lidé zapomenuti a nastupujou chlupáči. Hlavně pak hrdina filmu Caesar je díky pokročilému motion-capture tak sympatický, že byste tento rok marně hledali někoho lepšího.. Revoluce je tady! Nepromeškejte ji. (17.07.2012)

90%. Fantastický filmový úlet, ktorý je zábavný, primerane dojímavý, chvíľami skrz detailné opičie pohľady krásne emocionálny a čo mnohí oceňujú, má rýchly dejový spád. Som zbláznená do nových technológií (najmä kvôli nim hodnotím tak vysoko) a ako fanynka virtuálnych svetov som si digitálne opice vychutnávala tak, ako naposledy kingkongovské megalomanské bitky s dinosaurami. Problém ale vidím v krátkej minutáži. Tú dokážem odpustiť prostoduchým popcorňákom ako "Limitless" alebo "Source Code", ale tu s opičím potenciálom, ma tá dejová skratkovitosť trochu ubíja. Kvôli tomu je snímka hlavne vynikajúcou letnou zábavou s kúzelnými efektmi, ale nedosahuje epickej veľkoleposti filmov Pán prsteňov, King Kong či Avatar. Mala by som sa uchýliť k 4*, ale Caesarom (ktorý vôbec nepôsobí ako počítačová atrakcia, človek má pocit, že sa díva na ozajstného živého tvora) som tak fascinovaná, že je to málo vzhľadom k tomu, že aj pre tieto vizuálne efekty filmy milujem z celého srdca. So svojím výpovedným výrazom v tvári, ktorý je dokonale snímaný z každého uhla, mi ten šimpanz ešte aj teraz behá po rozume a zamilovala som sa do jeho prenikavého pohľadu tak, ako sa Pomo zamiloval do Carterovej šimpanzích očí v Burtonovej Planéte opíc :) (21.08.2011)

Máloco mě v životě zděsilo víc než stará Planeta opic. Přesto (právě proto) jsem ji jako dítě žral. Na novinku jsem se nijak netěšil, 3 roky se jí vyhýbal, teď se k ní konečně dostal a jo, byl to velmi sympatický film, s citem a který nikam nepospíchal. A také vlastně jeden z prvních, kde musím speciálně vyzdvihnout CGI, jelikož se snad konečně blýská na lepší časy a digitální efekty už jsou na tom tak dobře, že nepůsobí uměle, začínají příjemně splývat a mít duši. Ze široka vzato tím filmem přímo oslněný nejsem, ale rozhodně jsem se bavil a jsem zvědavý kam to celé dotáhne dvojka. Toto je jedno z mála oživení staré série co nelze označit za zbytečné. (26.07.2014)

Rezonující. Revoltující. Těžko hádat, kde se Rupert Wyatt vzal, ale můžeme být jen rádi, že se dostal k možná nejpřekvapivějšímu trháku posledních let. Tohle opičí zrození totiž nikdo nechtěl vidět, posměšky nad zbytečným remakem nebraly konce a najednou se ozývá jen málokdo. James Franco překvapuje hereckým chameleonstvím, Tom Felton potvrzuje záporáckou tvář a Caesar pak za doprovodu úžasného hudebního doprovodu Patricka Doyla zdolává nejen nejvyšší větve stromů, ale i srdce diváků. I přes pár překvapivých (ale nerušících) logických zakopnutí musím přiznat, že v tomhle tažení chtěl za každou cenu pokračovat a rozlíceným primátům znovu napjatě fandit snad každý. (25.10.2011)