Vymedzený čas

Film bohužel končí v nejlepším. Otázka, co by nadbytek času udělal na "trhu", tedy s lidskou společností, je v závěru vlastně jen nakousnutá (fabriky se zastavily). Sledování časové hyperinflace, ať už by vedla ke zbourání systému nebo k válce o čas, by bylo zajímavé. Tenhle boj časového Robina Hooda a jeho lady Marion (zatraceně pěkné a vždy na vysokých podpatcích) je takový uvedení do tématu. Každopádně myšlenka sama je perfektní, a vlastně jen víc zvýrazňuje prvky sociálního darwinismu (jenž s Darwinem nemá nic společnýho), který už jsou dávno v "provozu", tedy víc peněz=lepší přístup ke zdravotnictví, lepší strava=delší život, aniž by přitom ty peníze byly výsledkem lepší a užitečné práce. Stoupenci nadvlády kapitálu přitom dělají stejnou logickou chybu jako autoři myšlenky o nadvládě germánské rasy, protože neberou v potaz, že evoluční vývoj je boj neustálej a neexistuje v něm nějaký permanentní vítězství. Nedá se tak žádnej stav zakonzervovat, protože to vede ke stagnaci a degeneraci. Musí bejt neustále z čeho vybírat, ne vyšlechtit jedinou možnou variantu. Film sám je hodně podobnej Niccolově prvotině Gattaca, a to nejen dějově, ale celkovým výrazem, chladnými strohými lokacemi, trochu retro automobily (žádný product placement), a samozřejmě celkovou myšlenkou boje jedince proti nespravedlivýmu systému. I když film určitě není dokonalej (plný nevyužití myšlenky, člověk by řekl, že není nic jednoduššího než ukrást trochu času navíc), ale stejně se mi to líbilo. (06.11.2011)

Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%) (24.10.2011)

Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10 (07.01.2012)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)

Bejt v takovým časovým presu jako Will, musel bych s sebou místo Správce tahat psychologa. Výborný nápad by si zasloužil dynamičtější, možná spíše vyváženější zpracování, ale i tak se mi to vcelku líbilo. Nevím proč, místy mi to připomínalo Equilibrium, že by jakousi sterilitou?? Netuším. Na skladě jsou silné momenty i nuda, čekal bych víc akce, emocí a určitě ne tak odfláknutou finální loupež. Justin Timberlake v pohodě utáhnul hlavní roli, víc se mi ale zamlouval Cillian Murphy, ten člověk je prostě chodící Charisma. Dobrý kousek na sobotní odpoledne. 70% 40 miliónů dolarů(rozpočet)/174 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.04.2012)