Vymedzený čas

V neďalekej budúcnosti sú ľudia geneticky upravení tak aby po dovŕšení dvadsiatich piatich rokov prestali stárnuť. Problém je však v tom, že potom človek žije už len rok. Preto sa musí každý snažiť získať ďalší čas pre život. Čas sa stal platidlom. Menou, ktorú si treba zarobiť a zaplatiť ňou svoje prežitie. Bohatí môžu žiť večne, ale väčšina populácie má len svoj obmedzený "Vymedzený čas". Potešil ma tento zaujímavý, originálny sci-fi námet. Spokojný som bol i s jeho filmovým spracovaním. **** (23.07.2017)

Novější sci-fi podívanou prostřenou Andrewem Niccolem, jsem hltal naplno a 109 minut utíkalo rychleji, než životní čas Justina a Amandě. ORIGINÁLNOST, hudba, výprava, myšlenka, která vleze pod kůži a nepustí ani v dalších projektech. Dobrá filmařina. Andrew Niccol, který nepoužil přehnanost a soustředil se především na herecké výkony, než na triky. Kamera je fascinující a barevností detaily ve všech směrech skvělé. (25.02.2012)

Loupež století, která by spojeným týmům z Dannyho parťáků a Mission Impossible postačila na dva filmy, by se v antiutopické sci-fi satiře neměla odehrát na ploše dvou minut. Naivní ultra levicový film, se kterým nemohu a nechci ideologicky souznit. Bohužel kromě myšlenky nenabízí In Time ani žádnou zajímavou omáčku okolo (třeba dechberoucí akci, porci napětí, etc.), jen je to řemeslně pěkně natočené. A samozřejmě ústřední nápad je vynikající - škoda že ho Niccol promarnil v takhle tupém filmu. 60 % (03.11.2011)

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)