Vymedzený čas

"Aby někteří mohli být nesmrtelní, jiní musí zemřít." Líbí se mi myšlenka, že bychom MY chudí mohli statečně umírat proto, aby ONI bohatí mohli žít věčně. Je to tak úžasně humánní a nejlepší na tom je, že mocní tohoto světa jsou ochotni stát se nesmrtelnými a umožnit tím lidu adrenalinovou zábavu v podobě každodenního boje o přežití. Asi začnu trochu škudlit, abych si v den D mohl koupit dvě hoďky času na sledování podobně inspirativního snímku, jakým In Time rozhodně je. (06.06.2012)

Proč je In Time o tolik moc horší než Gattaca? (Když oba filmy napsal a režíroval stejný člověk, věnují se budoucnosti rozdělené na kasty samotným lidstvím, zdání futuristična vytvářejí pomocí retra a obsahují scénu magického plavání v noci.) Tak za prvé, herci. Cillian patří do stejné kategorie jako Ethan Hawke a Jude Law, ale Justin ani Amanda rozhodně ne. Scénář. Nevím, jak je to možné, ale Niccol zaplnil In Time nevěrohodnými dialogy, podivnými skoky v čase (chichi), velmi slabým dějem. Sex. V Gattace neprobíhá v supr káře při západu slunce. Gattaca je tak silná a dobrá v tom, že se nesnaží zachránit lidstvo, ale dělá portrét člověka, který si jde za snem. (28.02.2012)

// No, máme tu jednoho sympatického nicméně chudého hlavního hrdinu, který má asi tu nejhezčí padesátiletou matku, kterou jsem kdy viděl. Hrdina má problémy s penězi. Tedy časem, který utrácí už jen tím, že žije a ještě k tomu, si za něj platí oblečení, jídlo, pití prostě cokoliv. Teda až na lásku, samozřejmě! Ta se koupit nedá. Jeho problém se však rázem vyřeší, poté co mu jeden (ne)důležitý dobrodinec předá století (ano, to je hodně) a spáchá tak sebevraždu. Bum, v tu ránu nastává otázka proč. A tu následuje jak. A tak dále až do konce filmu, si neustále pokládám tyhle otázky a film mi na ně prostě neodpovídá a to mi strašně vadí. Vizuál mi nelahodí, soundtrack mě nijak neuchvacuje a jediný plus je tak sociální podtext a herci. Amanda Seyfried se z nezajimavé holky promění v neskutečně sexy holku, která ještě navíc umí střílet. Justin Timberlake potvrzuje, že je i vynikajicí herec a koneckonců, i ten zbytek ansáblu ty své role tak nějak přesvědčivě zvládá. Není tu ale nic víc a nic míň. Film už se od tří hvězd neodlepí a já vypínám závěrečné titulky trochu zklamán. (13.12.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Upřímně, zpočátku si mě tento film získal na svou stranu, bylo to originální a přitom takové "civilní" (i když se film odehrává v budoucnosti, je to vlastně přítomnost, nikde nejsou létající auta či podobné sci-fi vychytávky) a to mám rád. Jenže potom mě to začalo nudit. Dva herci, na jejichž účast jsem se nejvíce těšil (Olivia Wilde a Johnny Galecki) tam dostanou asi pět minut (dohromady!) Navíc postupem času zjišťujete, že tento film má ke genialitě, či nějaké vyšší myšlence, opravdu daleko. Navíc je v tom filmu tolik logických děr, které jen uměle vytvářejí "napětí", až jsem z toho byl na konci otrávený. Nemůžu je říct, aniž bych spoileroval, za všechny uvedu jedinou, která mě nejvíce uhodila do očí - SPOILER! hrdinové mají "dávkovač", na kterém je milion let života a oni dva, ačkoliv jim zbývá tak hodina, si nevezmou samozřejmě nic, ihned jej předají těm potřebným a raději utíkají… KONEC SPOILERU! Takhle, Justin u mě nikdy nebyl pan herec a nechápu, proč ho všichni TAK obdivují, ale ok, nebyl špatný. Amanda nezklamala, ale to mikádo jí moc nesedělo, dlouhé vlasy jsou přeci jen krásnější. Kdo mě vyloženě zklamal, je režisér - vážně, Andrew? Po šesti letech čekání od parádního snímku Lord of War přijdeš s něčím takovým, kde je X logických kiksů? Kde příběh se snaží být originální, ale vše stojí na jediné myšlence, která je ke všemu nevysvětlená (viz. prolog - "Nemám čas lámat si hlavu tím, jak k tomu došlo. Je to tak, jak to je. Jsme geneticky upraveni tak, abychom přestali stárnout ve věku 25 let.") Zkrátka a dobře, nemám rád filmy, které jsou udělány jen "na půl". Tohle je jeden z nich. 60 % jen za herce a fakt, že jsem se až tak nenudil. (07.04.2012)