Vymedzený čas

Excelentní premisa, která jediným nápadem přetváří všední svět ve futuristické sci-fi schopné zaujmout a pohltit diváka na první pohled. Bohužel zde genialita oblíbeného Andrewa Niccola končí, jeho podání thrilleru - honby za časem - s drobným přesahem v podobě narážek na nefér rozdíly ve společnosti, se není schopno vymanit s šedi průměru. S každou klíčovou scénou přibývá obrovský, nezodpovězený otazník, Sci-fi svět Vyměřeného času zdaleka není komplexní, právě naopak je děravý jako cedník, přináší sice chytlavý a nenudící zážitek na první zhlédnutí, ale následně není schopen ustát jakékoliv hlubší zamyšlení ať už nad logikou, nebo i prostou motivací/uvažováním některých postav. 6/10 (07.01.2012)

Film je stavěn na zajímavém konceptu smýšlení. Diváka však staví do zvláštní situace. Na jedné straně zde stojí pohnutka, že na život má nárok každý. Na druhé však velí ekonomický rozum. Když všechen čas (v porovnání s penězi) rozdělíte mezi lidi, nepochybně se jedná o chrabrý čin. Nicméně čas má neúprosnější roli, než peníze a neustále mizí. Kdy se tedy společnost dostane do okamžiku, kdy ho "rozmělněn" mezi populaci všechen spotřebuje a vše skončí? Vskutku zajímavé dilema. Jasné je však to, že zbohatlíci vesele ovlivňují inflaci (která je svým paradoxem až úsměvná) a s časem nezacházejí dobře. Pokud si tedy nekladete filosofické otázky o existenci, snadno se ztotožníte s hlavní dvojkou (Justin a Amanda překvapivě v pohodě). Asi by to bylo na 5 hvězdiček, ale film řeší mnoho věcí jen povrchně: Kde se čas bere? Zhroutí se nakonec společnost jako domeček z karet? Kdo spustil toto odpočítávání, a proč? A mnoho a mnoho dalších... Proto jen 4 hvězdy. (22.02.2017)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)

Není to ono. Plakát a hlavní hrdinové jsou romantičtí v rámci možností, avšak In Time je trestuhodně nevyužitá záležitost. Niccol přišel podle očekávání se strhujícím a notně originálním příběhem. Bohužel však naprosto selhává v dalších aspektech. Ne že bych od něj chtěl nějaké létající talíře, či snad milionové bitevní vřavy, ale třeba jen trochu více vymazlený vizuál, více osudovosti, více dynamické akce, více bujarejší výtvarné stylizace a rozhodně méně nedotažených dějových linek. Ono kupovat a okrádat se o čas je pěkné, ale stačí trochu zapřemýšlet a je jasné, že kdyby někdo mohl získat čas jen tak přiložením ruky k nějaké jiné, dávno by se všichni povraždili a rozhodně by nečekali před časovou bankou poskytující třiceti procentní ůvěry. Stejně tak jeden typ aut pro bohatou vrstvu si mohli odpustit. Retro auta policistů mi tam taky nějak nepasují. Zkrátka těch věcí je více než dost. Ale abych jen nehanil, milion let je fajn, občas jsou tu strhující scény, Timberlake je jako vždy dobrý a Murphy je jako vždy fenomenální (!!!!). Chtělo to tentokrát dle mého názoru Niccola na pozici scénáristy, nikoliv režiséra. (12.11.2011)