Vymedzený čas

"Aby někteří mohli být nesmrtelní, jiní musí zemřít." Líbí se mi myšlenka, že bychom MY chudí mohli statečně umírat proto, aby ONI bohatí mohli žít věčně. Je to tak úžasně humánní a nejlepší na tom je, že mocní tohoto světa jsou ochotni stát se nesmrtelnými a umožnit tím lidu adrenalinovou zábavu v podobě každodenního boje o přežití. Asi začnu trochu škudlit, abych si v den D mohl koupit dvě hoďky času na sledování podobně inspirativního snímku, jakým In Time rozhodně je. (06.06.2012)

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

Spočiatku som bola očarená prvotriednym námetom a pri predstave, čo všetko sa dá z neho vyťažiť, som sa tešila na každú ďalšiu minútu. Postupom času sa však z filmu stala ľahkomyselná povrchná zábava, uspokojujúca najmä nenáročných divákov, schopných ignorovať obrovské obsahové možnosti. Scenár sa prepožičal typickému akčnému vzorcu, súvisiaciemu s neustálym hľadaním, prenasledovaním a naháňaním bez snahy vyžmýkať z príbehu viac. Keďže mi už dlhšiu dobu nezaťažilo myseľ nejaké to prepracované existenčné sci-fi (čo ako mám rada aj nenáročné blockbustery), nemám v pláne tejto jednohubke odpustiť premrhaný dejový potenciál, ktorým bezprostredne disponoval. A ten narýchlo odbitý koniec to úplne pochoval. (06.04.2012)

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

Není čas ztrácet čas a tak dřív než mi na ruce dotiká poslední minuta, musím vysmrknout tento komentář a doufat, že film stihnu ohvězdičkovat, ať se na mě vzpomíná jako na rákosku, co plnila své povinnosti, uživatelky CSFD....50 vteřin života přede mnou a já žasnu jak umím rychle psát a dokonce se stihnu i zamyslet, proč jsem před deseti minutama vysolila za ten poslední nájem týden života, když jsem věděla, že mi zbude jedenáct minut. Možná to je tím, že už senilním, je mi 897 let a stále vypadám na 25, jenže mozek hloupne...30 vteřin života a já se musím pochlubit, že mě Vyměřený čas neodrovnal, ale maximálně lehce potěšil asi jako když místo kvalitní jebačky až do konce dostanete tři minuty dlouhej průměrnej orál. Řeknete si, že to nebylo nejhorší ale nestříkáte z toho plus nic moc za vzpomínku to ve Vás nezanechá. Myšlenka filmu nebyla zlá, zPRCování bylo průjemné a tak tu máme příběh dacana co vyhlásil stopku stopkám a hodlá mít na své ruce minimálně tisíc let. Já mám deset vteřin...sbohem krutý světe....Moment ono je před těma vteřinama ještě deset dalších čísel. Aha, takže já neumírám. Zasranej zelenej zákal trápí mé šikmé oči a dělá mi utrápenou žlutou hlavu. No což mrdat to, času mám dost, jdu se lesbit do nejbližšího bordelu s 903. letou Amandou a 912. letou Olivií co jsou stále šukézní (27.01.2018)