Arrietty ze světa půjčovníčků

Naprosto luxusní záležitost. Neslyšel jsem o tom, nekoukal jsem na trailer a najednou "puf!", je tu něco od studia Ghibli. Na to se musím kouknout, pravím pro sebe. Usadím se pohodlně do křesla, dám před sebe 3 krajíce chleba, máslo, med a započínám sledování. Po snědení prvního kousku si všímám, že už uplynulo 40 minut. Arrietty dokáže neuvěřitelně krásně vtáhnout do děje. Je milá, odvážná ~ dá se říct, že jak všechny hlavní Ghibliovské dívky (Chihiro byla, pravda, trochu jiná). Její rodina je na jednu stranu rozvážná, na druhou trhlá. Dceruška se jim povedla kombinovaně. Na scénu vstupuje také nemocný mladík, který se chce s malou dívčinou za každou cenu spřátelit. Ale jde na to velmi jemně, nenásilně a hlavně od srdce. Nenapadá mne moc věcí, které bych vytkl. (Upřímně: nyní absolutně žádná) Cítím, že to nedosahuje 5*, ale velmi silných hvězdiček čtyř. Vypravte se do krásné krajiny a prožijte kouzelné dny z pohledu malých lidí a jejich problémů. 90% (27.06.2011)

Moc se mi to líbilo, jakoostatně všechny miyazakiho filmy. Supervykreslený svět malých lidiček. Občas mě některé reakce fakt překvapily, takhle bych se nikdny nechoval. Celé mě to vede k zamyšlení. Co kdyby byli všichni lidi takhle malí. Asi bychom nedoletěli do vesmíru, asi bychom se nepotopili až na dno moře, asi by nám všechno trvalo pomaleji, ale na druhou stranu bychom měli víc věcí, stačilo by nám míň jídla a všeho, bohužel bychom museli vyhubit vic druhů. Ale otázka je, přežili bychm vůbec? Já si myslím, že určitě. Upřímě věřím v člověka a jeho sílu a chytrost. A co kdyby nás polovina byla malých a druhá velkých. Museli bychom si dávat veliký pozor, aby jedni ty druhé nevyhladili a přežili oba národy do nových dní. Vlastně tahle situace tu, při vzniku lidstva, už byla. Zjednodušeně existovali dva druhy opic: velcí a malí. Z koho myslíte, že jsme se vyvinuli?..............................................(mezera pro přemýšleni)............................................... Ti z vás, co tipovali nebo věděli, byli to ti malí. To oni se zvládli adaptovat a vyvinout se. No zkrátka tenhle film je něco víc než jenom pohádka. (18.07.2013)

Nádhera! Jednoduchý, ale přitom velmi silný a dojemný příběh podpořený krásným soundtrackem. Už samotná úvodní skladba "The neglected garden" od Cecile Corbel mě zasáhla, a to nejen tím, jak její text trefně dokresluje atmosféru celého vyprávění. Arrietty je zkrátka přesně ten typ filmu, díky kterému tolik miluji anime od studia Ghibli. Jeho styl je zde velmi patrný a i když v tomto případě nebyl režisérem samotný mistr Miyazaki, má v sobě to magické cosi, pro něž se mi vždy při sledování na tváři objeví úsměv a nezmizí ještě dlouho po skončení, neboť má mysl se díky němu vrací zpět kamsi do dětských let a objevuje dávno zapomenuté představy, ve kterých je možné cokoliv. Zas a znovu žasnu, jak ta hravost a čistá radost z prostých věcí kolem nás dokáže zahřát u srdce. V tu chvíli se nechci ptát, zda to, co vidím ve filmu, má cokoliv společného s realitou či snad logikou, ale stačí mi jen propadnout se do podivuhodného světa fantazie a nechat se jím unášet s výrazem šťastného dítěte. Právě v tom je pro mě síla Arrietty – při jejím sledování se stávám zase dítětem a rád věřím všemu, co se odehrává před mýma očima. O to je pak těžší (a smutnější) návrat do reality. Ale za těch pár desítek minut dojemné a nepředstírané radosti patří tvůrcům můj velký dík... (03.11.2013)

Tak jsem včera večer dostal chuť na některý z Mijazakiho filmů a tento to losem vyhrál. Chválit animace je asi zbytečnost, tak pochválím alespoň místy pěknou hudbu. Příběh je předvídatelný, ale vzhledem ke krátké stopáži to nevadí. Možná mi film o Šó a Arrietě jen sedl do nálady, ale líbil se mi natolik, že si v brzké době zhlédnu asi všechny. (23.12.2014)

Kedže nepoznám predlohu, neviem povedať na koľko sa k nej blíži tento film a nakoľko ju Ghiblíci prekonali, ale jedno viem určite a to že som zhliadol jeden úžasný film ( čo iné sa dá od Ghiblíkov čakať, sú to majstri fachu s dlhoročnou skúsenosťou a kráľom Miyazakim). Film sa nesie v trochu ľahšom duchu, prirovnal by som to k Totoro, ale nechýbajú ani rýchlejšie/napínavejšie scény. Avšak tam kde príbeh zaostáva na scénu prichádza nádherný vizuál, a to nielen kresba, napríklad scéna //spoiler// keď Arriety prvý-krát vstúpi do kuchyne a začne priraďovať všetky zvuky čo počúvala k jednotlivým veciam//. Jediné čo by som vytkol je hudobná doprovod, ktorý mi nie vždy sadol. 9,5 Ghiblíci sú jednoducho záruka kvality. (14.04.2012)