Zvuk hluku

Originální, dynamický, svého druhu jedinečný experiment, který se jen tak nevidí. ALE: Ač určitý filmový manifest alternativního umění, natočený je tak moc nealternativně. Konvenčně. Navíc žánrový mišmaš. ~ Mimořádně zajímavé pasáže střídají hluchá místa, jako celek mně Sound of Noise přijde poněkud nekompaktní, možná i chaotický. Navíc zvolený způsob oslavy alternativy je z mého pohledu násilný, navíc se bere moc vážně. Nemám rád terorismus, proč bych měl mít rád hudební terorismus, přestože chápu, že je vše myšleno v nadsázce a jako protest proti současným konvencím. Stejně jako nemám rád ovlivňování lidí, násilné vnucování čehokoliv komukoliv, nebo omezování druhých svými potřebami či vkusem apod. V tomto smyslu mám s filmem problém. ~ Přestože alternativní kulturu upřednostňuju před masovými záležitostmi, zde bych naopak soucítil s komisařem Amadeem a dlouho si pak vychutnával to slastné mírumilovné ticho, jež se místností rozprostře po skončení filmu. (10.05.2012)

Oproti Music for One Apartment and Six Drummers krok zpět. Celovečerní stopáž s sebou přináší nutnost přivést do příběhu koherentní děj, který zase vyžaduje větší práci s postavami. To jsou ovšem složky, které Zvuk hluku potápějí. Příběh zde slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými více či méně povedenými hudebními čísly a snaží se dát ději větší opodstatnění, vysvětlit jej. Až na několik málo momentů jsou tyto spojnice zbytečné a je z nich cítit jistá omšelost, jako by byly jen narychlo naroubovanou nástavbou. I přesto celý snímek statečně drží pohromadě a směřuje k jistému vyvrcholení, které není tak silné, jak by mohlo být, nicméně svůj smysl má. (17.08.2011)

Cesta do hlubin bubeníkovi duše je strnitá, pro normálního jedince těžko pochopitelná a jak vidno, občas vede i mimo zákon. Tato exkurze je více než zajímavým pohledem na problematiku hudební kriminality, a navíc obsahuje explicitní záběry na zcela odhalené metronomy! Své si v ní najdou jak garážoví hipsteři, nacházející umění v likvidování plechovek dřevěnými paličkami, tak jistě i uťáplá filharmonická smetánka, škála potencionálního publika je opravdu široká. Přesto bych Zvuk hluku, či hluk zvuku, doporučil jen skutečným hudebním dušičkám, které hluk i zvuk v celé své neomezené kráse rády vyhledávají, a překousnou bez újmy i nadbytečnou romantickou vtěrku na závěr. Ruce vzhůru, tohle je koncert! 4* (06.01.2014)

Strašně zajímavé, co se nápadu týče a zároveň utopené v celkově nudném příběhu, zápletce. Ty zvuky mi někdy trhaly uši, v tom nejlepším slova smyslu, ty předměty a vůbec nápady, ze kterých ty zvuky vycházely mi pak nebral mozek, opět, v tom nejlepším slova smyslu, celkově to však zabila nepropracovaost zbytku příběhu a postav, což mi trhalo srdce, v tom nejhorším slova smyslu. Ve finále tak zůstalo jen u těch zvuků a scény, kde se tvořily by se spíše měly stát hudebními videoklipy pro jejich skvostnou originalitu, jako film je to ovšem do velké míry zmrvená nuda. Tohle mohlo a mělo být skvělé, jelikož nápadem to na to mělo, škoda. (21.06.2012)

Já jsem čekal, že se mi to bude líbit, protože jednak ono hudební zaměření na nemainstreamového posluchače a také přirovnání k Royi Anderssonovi dávala velkou naději. Netušil jsem ale, že se mi to bude líbit ještě více než Roy Andersson. Podobně jako jeho filmy i Sound of Noise snižuje ke konci malinko kadenci svých nápadů, ale ne tak moc jako u Anderssona a zejména v první půlce jich je tolik, že jsem jen žasnul. Velmi originální, chytrý a zábavný snímek se spoustou hudebních vtipů a skvělou hudbou samotnou dokazující, že režiséři mají opravdu široký hudební záběr a rozhled. (10.07.2010)