Zvuk hluku
Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
VOD (1)
Obsahy(1)
Policajný dôstojník Amadeus trpí silným odporom k hudbe. Ako jediný spomedzi svojich príbuzných nedisponuje hudobným sluchom, vďaka čomu bol odjakživa čiernou ovcou rodiny. Keď sa dostáva na stopu skupiny hudobníkov, ktorá sa rozhodla verejný priestor ovládnuť sériou akustických útokov, je preňho prekazenie plánovaného zločinu otázkou cti. Podarí sa mu zabrániť vojne vedenej pomocou hudobných kompozícií, alebo sa stane jej obeťou? (4 živly)
(viac)Videá (3)
Recenzie (259)
Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. ()
zábavné, no zároveň ťažko vysvetliteľné... prvých 40-50 minút som sledoval so stálym prekvapeným úsmevom na perách, no žiaľ, udržať tak nadupané anarchistické tempo sa nepodarilo až do konca. Nihilistický motív, že hudbou môže byť v podstate hocičo nie je nič nové, no týmto tvorcom, takmer určite fanúšikom Einstürzende Neubauten, sa podarilo podať túto tému veľmi sviežo a vtipne, a dokonca to okoreniť dnes frčiacim terorizmom :)... samotná "symfónia hluku" je rozdelená tak ako klasické symfónie do 4 viet (častí)..... pre mňa (a tipujem že pre 90% divákov) je naoriginálnejšia, najsofistikovanejšia a preto aj najzábavnejšia tá prvá, nemocničná :)... nasledujú 2 ďalšie, vtipné, no nie už až tak originálne a prešpekulované.... no a záver? každopádne je dosť nejasný.... policajt-detektív Amadeus neznáša hudbu a najradšej by ju všetku nahradil tichom - lahodným, ukľudnujúcim, omamným.... do toho ešte aj krátka love story, a ja som už dosť tápal :) ... asi najsprávnejšie je tento film zobrať ako anarchistický skeč, ktorý sa nám snaží povedať najmä to, že pre každého je hudbou s veľkým H niečo iné, a pre niekoho je dokonca aj ticho tou najľúbeznejšou "hudbou" na celom svete :) .... možno je "Zvuk hluku" až príliš rozháraný a zbytočne "mysteriózny" na 4 hviezdičky, ale originalitou a nápaditosťou (hlavne prvej polovice) si zaslúži byť vyzdvihnutý nad priemer ;) ... 60-70% ()
Nastražte uši, hudební teroristé už startují bagry. První třetinu filmu (cca do nemocničního útoku) jsem jenom žasnul a bavil se originalitou v rychlém sledu servírovaných nápadů. Vyprávěcí zkratky je využíváno umně a vtipně (představení Oskara), stejně tak rytmizace vyprávění hudbou. Jenže po rozvržení rolí a nastínění – pravda, matném – cílů jakoby tvůrci nevěděli, kam dál. Komu fandit a kterou dějovou linii upřednostnit. Čekání na další hudební výstup vytlačuje očekávání rozuzlení, jež je nadto pramálo anarchistické a vlastně docela konvenční. Poslední číslo přitom dodržuje kvalitativní křivku, jež opisuje film jako takový, od nejlepšího k nejslabšímu. Nerespektování konvencí většiny žánrů a urputná snaha o originalitu (někdy na úkor logiky: proč například Amadeus slyší klasické hudební nástroje?) činí Zvuk hluku mile nepředvídatelným, ale současně nehezky rozháraným. Výsledek je přesto svěží a hlavně – skvěle zní. 75% ()
A my jsme si bláhově mysleli, že Wiplash je nejlepší bubenický film :D .. Sound of Noise představuje skupinku subverzivně rytmických noisistů s plánem na jakousi sérii aktů vzpoury proti diktátu konvenčního pojetí hudby. V patách však mají zkušeného policejního důstojníka Amadea který jim v realizaci jejich radikálního manifestu musí zabránit. Musí, ale chce? ... Je to nápadité, rytmické, lehce a hravě podvratné. Je pravda, že ve finále to působí poněkud ideově nedotaženě a namísto skutečně invenční revolty nám to servíruje spíše konvenci takového toho punkově-anarchistického spektra, ale pořád je to veliká zábava a feel-good film. ()
Varování! Nejde vůbec o film, ale o 4 rádoby cool hudební exhibice vyplněné naprosto nesmyslnou vatou. Nápad rozpracovat hudební youtube video do celovečeráku mi přijde asi stejně inteligentní jako třímininutový popový song shrnující celý děj Kmotra. Hudebníci prostě v práci s filmovým médiem dost tápou a pokud vás (tak jako mě) nechytí zvuková stránka, čeká vás jen nekonečná nuda. A na konci alespoň jedna velká odměna. . .ticho. ()
Reklama