Zvuk hluku

Seveřané filmy točit umí, to už nám mnohokrát dokázali. Jejich hlavní devízou jsou silné, netypické (oproti 80% Hollywoodu) scénáře, které úžasně kombinují komedii s vážnými tématy. Zvuk hluku je neuvěřitelně inovativní film, který člověk s radostí sleduje a s radostí dokouká. Kéž by bylo víc takových tvůrců. 85% (12.12.2016)

zábavné, no zároveň ťažko vysvetliteľné... prvých 40-50 minút som sledoval so stálym prekvapeným úsmevom na perách, no žiaľ, udržať tak nadupané anarchistické tempo sa nepodarilo až do konca. Nihilistický motív, že hudbou môže byť v podstate hocičo nie je nič nové, no týmto tvorcom, takmer určite fanúšikom Einstürzende Neubauten, sa podarilo podať túto tému veľmi sviežo a vtipne, a dokonca to okoreniť dnes frčiacim terorizmom :)... samotná "symfónia hluku" je rozdelená tak ako klasické symfónie do 4 viet (častí)..... pre mňa (a tipujem že pre 90% divákov) je naoriginálnejšia, najsofistikovanejšia a preto aj najzábavnejšia tá prvá, nemocničná :)... nasledujú 2 ďalšie, vtipné, no nie už až tak originálne a prešpekulované.... no a záver? každopádne je dosť nejasný.... policajt-detektív Amadeus neznáša hudbu a najradšej by ju všetku nahradil tichom - lahodným, ukľudnujúcim, omamným.... do toho ešte aj krátka love story, a ja som už dosť tápal :) ... asi najsprávnejšie je tento film zobrať ako anarchistický skeč, ktorý sa nám snaží povedať najmä to, že pre každého je hudbou s veľkým H niečo iné, a pre niekoho je dokonca aj ticho tou najľúbeznejšou "hudbou" na celom svete :) .... možno je "Zvuk hluku" až príliš rozháraný a zbytočne "mysteriózny" na 4 hviezdičky, ale originalitou a nápaditosťou (hlavne prvej polovice) si zaslúži byť vyzdvihnutý nad priemer ;) ... 60-70% (20.11.2011)

Samotný nápad je natolik "vyhulený", že normálně by neměl šanci na úspěch- stal se ale zázrak a film vznikl. Parta nevšedních bubeníků na cestě městem. Nejlepší koncert nepochybně ten v nemocnici, první třetina byla našláplá, pak postupný útlum. Přesto veselá taškařice vymykající se obvyklým šablonám- a to vždy potěší. 75% (12.05.2013)

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. (05.01.2015)

Svérázná hudební komedie Zvuk hluku oslavuje alternativní kulturu, minoritní hudební žánry a umělecký aktivismus. Sympatie jsou přitom v příběhu jak na straně policisty, který stíhá „hudební teroristy“, tak i na straně skupiny hudebníků postavených mimo zákon, jenž vynalézavým způsobem a s punkovou vervou hrají na věci každodenního užití. Oproti příběhu filmu, který vyzdvihuje nespoutanost, svobodu a protest proti společenským konvencím, působí ale samotné vystavění filmu až příliš fádně, s hrdiny bez jakékoli šmouhy, kazů či neřestí, kde vše ústí do uspokojujícího a šťastného konce. Dalo by se říct, že film se trochu alibisticky snaží nikoho neurazit a být pro všechny – což nijak nekazí jeho zábavnost (v některých scénách jsem doslova brečel smíchy), ale spíše přináší následně rychlé vystřízlivění. (08.07.2010)