Dámska jazda

Jo, todle je Apatow podle mého gusta! Stále to mohlo být lepší, kdyby si to zrežíroval sám, po docela dlouhé pauze, kdy v jeho produkci vznikaly filmy spíše podprůměrné, je toto krásný návrat ke kořenům. Ženské jsou úchvatné a Melissa McCarthy si toho Oscara vlastně docela zaslouží... No a Chris O'Dowd je tu opět brilantní, Hollywood mu svědčí... (07.02.2012)

Ženský Fight Club. Nejen pro ženy, kterým předchozí filmy Apatow Productions přišly moc falocentrické. Pravidla zůstala podobná, pojetí hry občas více tíhne k (poměrně přesvědčivému) dušezpytnému dramatu. Radikální změnu prodělalo obsazení. Namísto mužů neochotných dospět sledujeme zralé ženy, pro které má - jak konečně vidno bez oklik, vytáček a výmluv vlastních většině romantických komedií - "bromantické" přátelství osoby stejného pohlaví též ohromný význam. Dospělost scenáristek prozrazuje jejich obcházení běžných dějových zvratů ze žánrově spřízněných filmů. Problémy si holky vyřeší mezi sebou a v sobě, muži jsou jen nepříjemným (týpek z Mad Men) nebo milým (týpek z Ajťáků) bonusem. Protagonistkou příznačně není nevěsta (celá svatební linie funguje hlavně jako MacGuffin), ba ani žena vždy pohledná a výhradně ctnostnými vlastnostmi obdařená. Annie musí obhájit svůj post nejlepší kamarádky nastávající nevěsty, která by v jiném filmu byla hlavní hrdinkou. Chybující a tím autentická je zásluhou scénáře i polo-improvizovaného herectví Kristen Wiig. Kdykoli má potřebu, zakleje, není imunní vůči projevům opilosti, leze-li jí přetvářka krkem, dá to najevo. Feministky by mohly hořce konstatovat, že je to nakonec stejně muž, kdo řídí a žena, kdo se nechává vézt (a že se Annie ze svrabu vyhrabe díky družičce připomínající gesty, grimasami i náklonností k oplzlostem Rickyho Gervaise). Na nahou pravdu Hollywood zatím zjevně připraven není, ale stejně jde o pokrok. Kdyby ze sebe Paul Feig dostal tu televizi a jeho film se nedrobil v řetězech různě povedených komediálních skečů, občas jako z gross-out komedie, občas jako z inteligentní konverzačky, kdyby se nebál odstranit některé sice povedené, ale pro vyprávění postradatelné vtipy, píšu teď o nejlepší americké komedii od Zbouchnuté. 75% (09.07.2011)

Skrz-naskrz schematické a predvídateľné, v mnohých motívoch (deti) nedotiahnuté a celkovo akési roztrieštené. Bavil som sa ale výborne, pretože postavy sú napospol sympatické (hoci trochu váham u tej tlstej, tá je na hrane) a jednotlivé skeče či dialógové výmeny (dievča kupujúce si prívesok pre best-priateľku) vymaznané. Úplne najviac som sa (neoriginálne) smial na fekálnej scéne a likvidácii darčekovej párty. Kristen Wiig je žiarivou výnimkou z pravidla o nevtipných ženách. 7/10 (11.07.2011)

Někde hodně, hodně hluboko v tomhle roztahaném předimenzovaném maglajzu se skrývá vcelku slušná černá 80 minutová komedie o sebelítostivém loserovi, který si nepřestane posírat život až do okamžiku svého katarzního pádu na dno, a překvapivě fajn zachycení normálního babského kamarádství, které se na plátnech ocitá jen málokdy. V současné podobě ovšem abyste tohle všechno hledali pod mikroskopem. (17.07.2016)

Upřímně, ze začátku jsem tomuto filmu moc nevěřil. Např. ta "soutěž" o nejlepší proslov byla až trapně protahovaná a to sraní a zvracení si taky mohli tvůrci odpustit. Naštěstí všechno tohle se odbude v první půlce filmu a ta druhá už je mnohem, mnohem lepší. Fórky jsou lepší, potěší Chris O'Dowd z IT Crowd a Melissa McCarthy z Gilmore Girls (tedy, zpočátku ani moc nepotěší, ale pak se ukáže, že právě ona v tomto filmu má svou /klíčovou/ roli a je zřejmě tou nejnormálnější osobou v celém filmu). Jako celek je to pohodový, sem tam mírně přestřelený film o jednom kamarádství, jedné svatbě a vším, co je s tím spojené. 80 %. P. S. Rose Byrne je neskutečné zlatíčko. (16.12.2011)