Insidious

První čtvrt hodiny to bylo blaho. Pěkně (hodně) jsem byla napnutá a sem tam jsem se i bála. Wan má výbornou schopnost využití klasický scény jako lekačka při vejití do pokoje tak, že to znovu člověka překvapí a lekne. Stačilo i obyčejný mumlání v dětský chůvě. Jenže pak se začaly objevovat první "zdroje strachu" a já jsem nestačila žasnout, že se fakt mám bát černě pomalovanýho domorodce s chlupatýma kozačkama po kolena, co nejvíc připomíná bojovníka kmene Samburu, chyběl mu jen ošťep. Rozpočet možná nebyl největší, ale snad by se daly pořídit lepší masky nebo duchové. Neoslnila mě ani ta babka, kterou si zřejmě vypůjčil z Dead Silence. Ke konci se sice ještě objevilo pár fajn scének jako ta s tou rodinkou na gauči, ale film nabral naproti začátku jinej směr, kterej mě právě moc nebral. Já radši stupňující se náznaky, než natvrdo prolejzat jinou dimenzi, málokdy to funguje. Asi jsem po Dead Silence od dalšího Wanova kousku čekala mnohem víc. (20.05.2011)

Učebnica efektívneho strašenia. Pritom to po scenáristickej stránke nie je žiadna sláva a riadne na tom vidno, že rozpočet bol smiešnych 1,5 milióna. Možno je to ale dobre, šikovný Wan aspoň neutráca za digitálne efekty a drahé masky, ale láduje do nás len zdanlivo jednoduché a občas predvídateľné, ale zakaždým stopercentne fungujúce hororové finty. Napätie trhá nervy, ľakačky prečisťujú črevá. Nevymkne sa mu to z rúk ani v závere, kedy už je tá bizarná grotesknosť na hranici sebaparódie... ale nikdy neprepadne na druhú stranu. Najstrašidelnejší filmový zážitok od finále prvého REC. (02.05.2011)

Nejsem si jistý, jestli mám vůbec posuzovat scénář, neboť jsem tohoto subžánru hororu zcela neznalý, ale myslím si, že i kdyby byl dobrý nebo byl ještě horší, pocity by se změnily minimálně. Tenhle film totiž hraje čistě na strach. A na rozdíl od mnohých uživatelů zde mě neděsila pouze úvodní 3/4 hodina plná mrazivých náznaků a tancujících dětí, ale i ten bizarní svět poté. Takže mi vůbec nezáleží, jestli tvůrci různé humorné prvky zahrnuli schválně nebo si mysleli, že to stále je pod hranicí over the top. Dobře 5x jsem prodělal těžký infarkt a ještě jsem se neodvážil podívat do kalhot. Kdo ví, co za hnusného bubáka by na mně odtud vyskočilo. Ano, takhle si představuji horor. Dívat se na to o půlnoci na sluchátkách opravdu k nezaplacení, ale být sám bez jakékoliv lidské podpory, asi to nerozdýchám. BAF! (07.11.2012)

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! (28.04.2011)

Ešte že tu máme Jamesa Wana a Leigha Whannella, ktorý nám sem tam spravia radosť, keď už i fanúšik hororu zabudne, že pri tomto žánri sa má vlastne príjemne báť. Len keby Vám to písalo a točilo častejšie páni... I keď si myslím že z astrálneho cestovania sa dalo vyťažiť viac, i to málo stačilo, možno nabudúce to bude hustejšie. Na prvý krát strašidelný dom lepší ako astrálne cestovanie, na druhý krát presne naopak. (30.04.2011)