Insidious

Ano... i já se musím přidat k nadšené=vystrašené většině. Tohle je pravý horor v pravém slova smyslu. Svojí atmosférou se vrací ještě do černobílých dob filmu, aby nás vyděsil k smrti. A daří se mu to od první minuty, do poslední minuty. Osobně musím za sebe napsat, že jsem se nikdy u hororu takhle nebál!! Možná v dětství u Čelistí v kině, jako malý kluk. Ale to bylo spíš trauma. Něco jsem již v životě viděl a zažil, aby mě nějaký horor vystrašil. Ovšem tomuhle se to docela povedlo. Osobně když to teď po filmu píšu, tak sice nejsem vyděšený, spíš jsem dostal na konci záchvat smíchu z toho, jak si se mnou film pohrál a jaká to byla jízda (prostě nával adrenalinu), ale jsem spocený jak čuně, pc hučí nějak moc nahlas a poskakující laboratorní potkan v kleci za zády mě docela slušně znejisťuje ... :-)) Ale k filmu. Jako film, to není kdo ví co. Děj špatný, herecké výkony nic moc. Ale efekt, který film vyvolává je ve svém subžánru (duchařiny - dejme tomu) na samém vrcholu. Je to jako "kung-fu film" se špatným dějem, špatnými herci, ale špičkovou choreopgrafií soubojů. Takže pokud se tady zaměříme pouze na scény, které děsí diváka, je to absolutní VRCHOL hrůzy!!!! Právě že film překračuje/nedodržuje "pravidla" hry a sází na nás šílené scény neplánovaně, nečekaně a v šílené intenzitě. Za celý film si člověk nemá skoro vůbec kdy odpočnout a vydechnout. Tlak na diváka je co nejintenzivnější hned od startu a pořád zesiluje. Pokud to mám hodnotit jako film, je to 3/5, pokud ale horor-duchařina, je to plný počet bez mrknutí oka. A já hodnotím vždy v rámci žánru. Takže pro mě osobně - nejstrašidelnější film všech dob (zatím ...). (06.05.2011)

Existuje pomerne veľká skupina divákov, ktorí sú nadšení tvorbou kozmopolitného režiséra Jamesa Wana. Ja medzi nich nepatrím. Na mňa nedokázal nikdy nejako zvlášť zapôsobiť. Jeho filmy, ktoré som mal možnosť doposiaľ vidieť, vo mne nezanechali žiadny silný, či výnimočný dojem. Boli finančne dobre zaistené, technicky dobre spracované a herecky dobre obsadené. No to všetko však u mňa stačilo tak akurát na tri hviezdičky. Takže mi trvalo dosť dlho pokiaľ som sa odhodlal si pozrieť jeho ďalší snímok. Tentokrát to bol duchársky horror "Insidious" z roku 2010. James Wan mi zase dal to, čo vždy. Nie špatný trojhviezdičkový film, ku ktorému sa však už viac nevrátim. No na jedno pozretie to bolo fajn. *** (13.01.2024)

První čtvrt hodiny to bylo blaho. Pěkně (hodně) jsem byla napnutá a sem tam jsem se i bála. Wan má výbornou schopnost využití klasický scény jako lekačka při vejití do pokoje tak, že to znovu člověka překvapí a lekne. Stačilo i obyčejný mumlání v dětský chůvě. Jenže pak se začaly objevovat první "zdroje strachu" a já jsem nestačila žasnout, že se fakt mám bát černě pomalovanýho domorodce s chlupatýma kozačkama po kolena, co nejvíc připomíná bojovníka kmene Samburu, chyběl mu jen ošťep. Rozpočet možná nebyl největší, ale snad by se daly pořídit lepší masky nebo duchové. Neoslnila mě ani ta babka, kterou si zřejmě vypůjčil z Dead Silence. Ke konci se sice ještě objevilo pár fajn scének jako ta s tou rodinkou na gauči, ale film nabral naproti začátku jinej směr, kterej mě právě moc nebral. Já radši stupňující se náznaky, než natvrdo prolejzat jinou dimenzi, málokdy to funguje. Asi jsem po Dead Silence od dalšího Wanova kousku čekala mnohem víc. (20.05.2011)

James Wan opäť dokazuje, že je pán majster. Druhá polovica je hororová dokonalosť, konečne mi naskakovali zimomriavky a priateľka sa skoro od strachu po... Ok, to je jedno. Je to určite pecka, avšak ako jeden z mála poviem, že o niečo viac sa mi páčil Dead Silence. Dôvod je jednoduchý - záver. V tomto horore bol žiaľ dosť priehľadný. Nevadí. Orphan a Dead Silence ostávajú u mňa aj naďalej neprekonané, ale tak ako milujem ducháriny, tak milujem aj tento film. ... a teším sa na Don't Be Afraid of the Dark!!! (27.04.2011)

Volbu tvůrců použít digitální kameru (Red One, jíž proslavilo režisérské průkopnické duo Neveldine, Taylor) kvituji a považuji ji za chytrý krok, jenž zásadně proměňuje styl celého filmu a ozvláštňuje ho na několika úrovních. Dominantní hra světel, stínů, odrazů, mnoha detailů a rychlých střihů, která diváka téměř neustále drží v napětí. Jednotlivé žánrové přechody, především Joshův trip pro syna a hluchý úvod už trochu skřípají, ale celkově se jedná o povedený hororový kousek, za který se Wan rozhodně stydět nemusí. (21.11.2014)