Moje šťastie

Řekla bych, že tento film řadím na téměř nejvyšší příčku toho viděného letos na festivalu v KV. Příběhy spolu souvisí a pozorný divák si díky detailům dokáže vše poskládat a myslím, že to ani nebylo tak těžké. Film nezobrazuje příběh o němém chlapci, jak jsem se zde dočetla...ale skutečně příběh muže, řidiče náklaďáku, jehož cesta zrovna moc štěstí nepobrala.Tam, kde začala i skončila, jen ten kdo na ni vyšel při návratu už neexistoval, přestože to byla stále tatáž osoba. Malebná krajina a poetičnost naopak vypíchla násilí a nespravedlnosti jež se zde děly....a přes všechnu tu absurditu jste se museli i chvilkami zasmát. Viděla jsem za ty tři dny tři ruské filmy a všechny zobrazovaly skoro totéž, krutou, bohem zapomenutou zemi..... (09.07.2010)

Dokumentaristovi Sergeji Loznicovi se podařilo natočit encyklopedii věrolomnosti a zlovolnosti, v níž jedno zlo mísí s jiným, a sporadické dobro se v něm utápí jako čmelák v kolomazi - symbolem tu může být prostitutka, popisující sex se zmaštěným mechanikem, po němž spotřebovala veškerou svou zásobu voňavých kapesníčků (ale počítá s tím znovu, proto si ji musí co nejdříve obnovit). Tenhle antibuddhistický morytát (toto označení jsem si vypůjčil od Marigold ****) se vyznačuje konsekventním pohrdáním nejen životem, ale i smrtí. Celkem srozumitelný příběh se po zabití řidiče dodávky Georgie sice rozpadá na epizody, ty však nevybočují z daného rámce. Nepochybně se v něm nejedná o pokus o uchopení "východní" mentality; ale jen o pokus obsáhnout reálné zlo, a přitom se příliš nedotýkat jeho kořenů. Pozn: Sám Loznica říká (parafráze), že se kořenů dotýkat nechce, chce ukázat jen byliny, které tyto kořeny mají. Vykopat si je musí každý sám. (17.05.2016)

(videno na 45. IFFKV) - dva lide, kteri dobehli do salu a sedli vedle nas usnuli asi po 15ti minutach... moje "biografní hrdost" zabranila, abych se pripojil. A lidi prosim vas, muzete mi nekdo vysvetlit o cem to bylo? nechapu prvni ani posledni scenu.... to mezitim chapu jen v jednotlivych etapach, ale celek "eeee coze?" no a ted proc ty dve hvezdicky. 1. libila se mi naturalnost s jakou jsou tahle zeme a jeji velecteni obyvatele vyliceni, navic dialogy a pribehy jednotlivych etap jsou zajimave. 2. mozna mi ta naturalnost zachranila zivot, o ceste autem do ruska jsem prestal premyslet az po tomto filmu (07.07.2010)

Surový film zobrazující různé projevy, ale i příčiny zla v reáliích nejen současné ruské společnosti. Na reálnosti vyprávění přidává i povídková struktura, která je životu blíže než několik linií postupně vytvářejících jedinou. Skvěle výmluvný je také závěr – koho nakonec postupně rozvíjející se zlo zničí? Ty zlé nebo ty hodné? (13.07.2010)

Dokumentarista Sergej Loznitsa přivezl svou krutou studii ruské povahy Moje štěstí, v níž se v pomalých nájezdech kamery noříme stále hlouběji do společenského marasmu a zlodějské morálky. Návyky dokumentaristy se nezapřou, tvůrce jednoznačně upřednostňuje popis před akcí, zkoumá expresivní tváře ruských venkovanů a hledá v nich stopy toho, co hrdina filmu, řidič dodávky Georgij, zakouší na vlastní kůži i ve vyprávění ostatních postav. Pozoruhodný morytát, v němž se zhnusení mísí s ironií, sice místy budí úsměv, ale jeho osten směřuje nevyhnutelně k tragickému gestu zmaru a beznaděje. Skeptický snímek sice klade svým plíživým tempem vysoké nároky na diváka, nicméně odvděčí se plastickou a depresivní mozaikou současnosti. (12.07.2010)