Jeden musí z kola von

Projekce č.1: Že jsem film shlédl na seniorské projekci mi přijde více než symbolické. Dá se totiž říct, že Jeden musí z kola ven je seniorský galakoncert, ať se již bavíme o překonaném špionážním žánru sedmdesátých let, o tajných agentech seniorského věku, či o příznačném příjmení výborného Garyho. A paralela důchodci důchodcům zjevně platí i u kulatého stolu oscarové akademie. Pro ten nezadržitelný slovní průjem nahrazující kukuřičnou akci bych to potřeboval vidět ještě jednou, jenže mi ale řekněte kde, když našimi kiny film prosvištěl jako Sáblíková kolem trenéra? / Projekce č.2: Ač mi došlo mnoho dalších souvislostí a odhalily se mi nové detaily, musím paradoxně jednu hvězdu ubrat, protože i podruhé jsem se místy nudil, a to už náhoda nebude. Projekci č. 3 nechystám, to spíš zkusím žánrově dospět. (18.02.2012)

Špiónský labyrint, ke kterému však neexistuje žádné Ariadnino klubko, z něhož si musí divák najít cestu sám / a ta sama o sobě bude proklatě spletitá /. Utlumené barvy i herecké výkony v naprosto brilantní špionážní mozaice s neskutečným důrazem kladeným na detail. Atmosféru, kterou načrtl Dluh a X-Men: First class dotahuje Alfredson až na samotnou hranici a vytváří tak lahůdkový a hlavně uvěřitelný špiónský opus magnum. (05.02.2012)

Pre mňa jeden z najočakávanejších filmov roku, no a pravdupovediac ma trošku sklamal. Mám rád sedemdesiate roky, atmosféra bola skvelá, herci svoje role precítili, samotná kamera a hudba spravili pútavejším, ale film samotný až taký pútavý nebol. Nevravím, že som chcel špionážny film v tempe bondoviek, ale ten monotónny rytmus sledu udalostí som miestami fakt preklínal a bol na úkor kvality a zážitku z filmu, ktorý by inak mohol byť oveľa sugestívnejší. Zároveň však potvrdzujem kvalitu ostatných aspektov, herci skvelí, dialógy vycibrené do posledného detailu, scenár má skvelé miesta a zážitok sa tak ustálil niekde na 80%. (30.01.2012)

Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. (18.05.2012)

Téměř dokonalý thriller o těch pravých špionech, který je stejně chladný, jako doba ve kterém se odehrává. A to v tom dobrém i špatném smyslu. Alfredsonova odosobněná ale precizní režie totiž nemusí sedět každému a režisér nedává divákovi opravdu nic zadarmo a pomocí pomalého tempa se soustřeďuje i na ty nejmenší detaily. Nutno říct, že k tomuto filmu, který má tak komplikovaný scénář (knihu), že jsem měl co dělat, abych se v tom místy vyznal, se tato režie více než hodí. Jen ke konci mi dělalo problém pochopit motivy některých postav. Po herecké stránce tomu taky není co vytknout a už jsme dlouho neměli herecky našlapanější film. Zkrátka téměř úplná spokojenost, je jenom škoda, že film ve mně nakonec nerezonoval tolik, jak jsem čekal. Knížku už i tak každopádně čtu. (04.03.2012)