Náš den přijde

Psychicky nemocný psychoanalytik potká začínajícího psychopata, je z toho psycho na první pohled a naší milí pacienti se pod dohledem psychotického režiséra chovají asociálně. No a co? Nenaperu tomu přece za pět jenom proto, že mám rád Casselovic Vincka, že jsem svým mohutným intelektem pobral všechna ta, tupému divákovi skrytá !!!, podobenství a proto tu teď můžu arogantně naplácat dvě áčtyřky o kořenech xenofobie, agresivity, zla, hledání identity, poetice chcaní do vířivky atp. atd., když mě druhá půlka přivedla na hranu totálního znudění, žádná "epesní" katarze ne a ne přijít a ta tzv. "nadpozemská" hudba mě celý film vyloženě srala. (17.05.2011)

Francouzská verze Jesseho Eisenberga a ostřílený profík na role drsných chlapů, Vincent Cassel spolu podnikají jízdu napříč Francií plnou anarchie a násilí. Pokroucené charaktery obou mužů jsou odrazem současné společnosti a dokonale ukazují, jak lehce se z utlačovaného outsidera může stát násilník pod křídly "dobrého" učitele. Všechny potlačované Rémyho emoce, křivdy a vztek se tak během jejich jízdy začínají dostávat na povrch a ukazují svou odpornou sílu. V roli krásného hotelového poslíčka jsem poznala Pierra Boulangera, jehož si pamatuju z Můj učitel Ibrahim. Bylo mi ho docela líto. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. Šílení lidé vytváří šílenou dobu. Nekonečný kolotoč, který se nikdy nezastaví. Náš den přijde je jedním z těch filmů, které stačí vidět jednou. (31.12.2016)

Konečně Cassel po Zvrácený dostal roli kterou si představuju. Absolutně šílený film, který popisuje nepředvídatelnou a zvrhlou cestu dvou lidí, jeden znuděný svojí prací a druhý jak se v obsahu píše zrzavý budižkničemu na útěku z domu. Hudba po celý film je dokonalá, zvláště nakonci při scéně s balonem je úchvatná. Sice trochu depresivní ale neskutečně SVOBODNÝ film. (16.06.2012)

Vzpoura zrzků. Schizoidní jízda, která začíná jako černá komedie a končí jako čirý výplod šílenství - mizantropií, terorem, pudem smrti. Sžíravý kontrapunkt soudobé "sociální" selanky a přitom film, co vidí do problematiky xenofobie a společenské segregace až překvapivě hluboko. Výkony ústřední dvojice nelidské, režie naprosto epesní. Gavras je člověk s fantazií ve zcela jiné dimenzi, než by to člověk očekával. Že bude film o dvou sociopatech, co terorizují nevinné, místy v pravém slova smyslu romantický (fiktivní prostor úniku před skutečností, nikoli dojení diváka), bych skutečně nečekal. I když ten Rachmaninov v úvodu napovídá, že tohle bude něco zrůdně krásného. A je. Top 5 roku 2010. (29.11.2010)

Amorálna ale citlivá, čiernohumorná, psychologicky vypätá, vnútorne pulzujúca emocionálna rozbuška, posilnená energickými hereckými výkonmi extrovertného Cassela i introvertného Barthelemyho. Anarchistické ventilovanie si minulých krívd na nevinných “okoloidúcich”, vedúce až za hranice zákona. Stoneovi odosobnení a samoúčelní Takí normálni zabjaci môžu ticho závidieť. (07.07.2011)