České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

K lístku jsem přišel jako slepý k houslím. Do práce mi zavolal kamarád, jestli nechci jít večer na České nebe do DJC. Tomu jsem se samozřejmě nebránil, tudiž jsem dostal lístek, na který se stojí fronty přes noc, jen tak, mírnix týrnix. Těšil jsem se. Poslední hra, konečně něco nového, ne pořád ty staré "nudné" hry, které zná člověk slovo od slova nazpaměť... Ano, pořád je to typický Cimrman, typický inteligentní humor, typické hlášky, ale už to nějak není ono, už to je asi trochu křeč. Děj hra v podstatě nemá, postavy akorát sedí a vzájemně si nahrávají na vtipy. Ty jsou sice povětšinou dobré, některé dokonce vynikající (s odhlédnutím od vtipů praotce Čecha typu "Bedřich Podmáslí, pardon, Smetana" apod.), leč celkový dojem byl poněkud rozpačitý. Objektivně bych šel určitě níže, leč nějak nemám to srdce... 90% (18.09.2010)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Mám velkou radost a jsem mile překvapen, poslední hra mistra Cimrmana mě ani v nejmenším nezklamala. Když jsem si vzal sérii posledních her - Záskok, Švestka, Afrika - přišlo mi, že mají jasně sestupnou tendenci: Záskok geniální, Švestka slušná, Afrika průměr.. Bál jsem se, aby poslední Cimrmanovo dílo nešlo po této linii zase o kousek níž, ale nestalo se. Celá hra je milá, chytře napsaná (ano, pár zmiňovaných úletů jako slavista vs. slávista pomiňme) a poměrně dost vtipná, aspoň já se několikrát zasmál z plna hrdla. Má navíc příjemné tempo, nenudí a je zkrátka tak nějak roztomilá. Že je tentokrát seminář více deduktivní než kdy dříve je sice pravda, ale na druhou stranu - mně to nevadilo, protože informace byly podávány zábavně a některé mě opravdu překvapily. České nebe - to je taková hezká tečka za tím naším milovaným divadlem... (01.01.2012)

Cimrmanovská derniéra nenaplnila to známe "na konci bič plieska". Napriek tomu že obsahuje väčšinu atribútov z ich predchádzajúcich hier, kvalitnými dialógmi počnúc, osobitným pohľadom na úlohu osobností v českých dejinách končiac. Možno sa už prejavila autorská únava, možno existujú aj iné príčiny, ale České nebe som si rád pozrel, občas som sa aj zasmial, oprášil som si vedomosti z českých dejín a tým to aj skončilo. České nebe je skôr štandardom autorského dua, než ich brilantným kúskom. (04.10.2014)

„Ti hoši vyrývali nožíky do školních lavic obrazce. - Jaké obrazce? - Geometrické! A mě napadlo učit chlapce i děvčata pohromadě. A vidíte, ti chlapci s tím prostě přestali. - Tomu nevěřím. - Přestali. A když jsem se jich ptal proč, víte, co mi odpověděli? Protože zjistili, že to tak NEVYPADÁ!“ Poslední Cimrmanova hra je taková hezká tečka za tím naším případem. Ono ostatně také co dělat od tvůrců Smoljak a Svěrák že? Po léta mystifikovat národ se jim přeci příčí! Seminář plný humoru a hra plná skvělých gegů. Smál jsem se skoro od začátku do konce. Škoda, že je to poslední hra. Teď už si budeme muset vyhledávat geniální srandu jinde. „Útěk může být součástí strategie. Pro vojáka je největší hanebnost de...? - Degradace. - To taky. Ale mnohem horší je de...? – Debilita. - To taky. Ale ještě horší je... - Demokracie. - To je taky pěkný svinstvo, samozřejmě! Ale ještě něco horšího: dezerce! – Měl jsem to na jazyku.“ (80 %) (28.03.2017)