České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Africe jsem dal čtyři hvězdy, České nebe je o polovinu jedné slabší. S radostí sice říkám, že pánům Cimrmanovcům to pořád ještě jde (v jednom případě šlo), ovšem zároveň jim i dost chybí. Seminář je možná až příliš poučný, ale fakta i "fakta" nám badatelé předkládají poutavou formou (moje nejoblíbenější je "Generál Laudon jel v noci skrz vesnici... Ve své bílé čepici...") a chovají se příjemně umírněně. Hra pak má až mystický nádech a nutno říct, že mistr Cimrman v ní rozechvěl vlastenecké struny opravdu dobře. Škoda laciných vtipů (Bedřich Podmáslí, Stanislav Krychle Neumann) a hluchých (nebo spíše nahluchlých) míst, z nichž většinu má na svědomí Praotec Čech. Pocit dokonalosti se na rozdíl od Záskoku, Lijavce nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy prostě nedostavil. Stejně to je ale důstojné zakončení.__P.S. Chválím všechny, kteří spolupracovali na vydání DVD. Dvě verze hry jsou opravdu luxus a bonusový Záskok v Národním divadle mě neskutečně potěšil. (15.12.2010)

No... Tahle hra je dobrá podle obsazení. Se Svěrákem coby Husem je to prostě lepší, co si budeme nalhávat. Smoljak naopak zvládá seminář. I tak je ale tenhle Cimrman veskrze zbytečný, skoro neobsahuje typický humor a hlavně zabíjí skvělou symbolickou myšlenky zmizení Cimrmana spolu s první světovou válkou, která v sobě měla jediná víc síly a hlubokomyslnosti než celá tato hra, jež se skládá spíše z očividných a jednoduchých vtipů, které jsou maskovány tím, že autoři využili hodně historických postav a faktů, čímž uměle vyvolali pocit chytrosti. (21.02.2011)

Čekal jsem, že to bude skvělá podívaná a zklamání opravdu nepřišlo. Existují dvě verze, jedna s Ladislavem Smoljakem jako Komenským, druhá se Zdenkem Svěrákem, oba mají určitě něco do sebe, možná z nostalgické vzpomínky bych doporučoval Smoljakovu verzi. České nebe je opravdu tečka jak má být - tam je totiž všechno, co by správný čech měl pochopit a znát.... i Jára Cimrman. . . (12.01.2011)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Když sem poprvé přemýšlela nad hodnocením (zatím) poslední Cimrmanovcké hry, přikláněla jsem se spíše ke čtyřem než pěti hvězdičkám, ale nemohla jsem hodnotit jinak než plným počtem. Tahle banda komiků baví diváky už téměř padesát let pořád se stejným elánem. Nemluvě o tom, že Láďa Smoljak už tehdy měl zdravotní probémy. Úvodní přednášce ani hře samotné nic nechybí, všichni herci září a hru si užívají, vtipy jsou jako vždy geniální... Smoljak s celým divadlem zde zanechali (nebo zanechají?) víc, než kdokoli jiný. Jestli mají být Češi na někoho opravdu hrdí, tak jsou tohle ti praví lidé. (26.12.2010)