Úterý po Vánocích
Marti, dupa craciun
Tuesday, After Christmas
Réžia:
Radu MunteanKamera:
Tudor LucaciuHrajú:
Mimi Branescu, Maria Popistasu, Mirela Oprisor, Dragoș Bucur, Victor Rebengiuc, Ioana Blaj, Silvia Nastase, Adrian VãncicãObsahy(1)
Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (42)
Predstavte si, že si chcete napustiť vaňu plnú vody - vyžívať sa vo filme, všetkých jeho aspektoch. Zistíte, že voda z kohútika netečie, len sem tam kvapne - film je ohlodaný na kostru, sterilný a studený, dokonca bezduchý. Videné na otváracej projekcii nového artového kina Lumiere, bývalý Charlie s. ()
Je všeobecně známo, že filmy rumunské nové vlny si zakládají na minimalismu. Radu Muntean však ve svém čtvrtém celovečerním filmu dotáhl tuto strategii až na téměř nejvyšší možnou míru. Většina scén je komponována do jediného statického obrazu, ve kterém se odehraje určitý dialog. Tyto scény se navíc odehrávají v šedivých bytových prostorech. Muntean nás tak svým minimalismem doslova nutí pečlivě sledovat herecké výkony a pomalý vývoj jednoduchého příběhu. Navzdory nenápadnému vývoji film pozvolně vrcholí až do závěrečného záběru, který je, podobně jako u mnoha jiných filmů rumunské nové vlny, velmi působivý, významotvorný a ukončený ostrým střihem. Hezká ukázka naprosto jednoduchého a civilního filmu, který ale má přesto hodně co říct. ()
Nejsem nijak zaujatá proti evropským filmům (tím spíše rumunským), které mají často za cíl maximální přirozenost a vypovídají o lidech, jako jsem já nebo jste vy. Jenže v případě Úterý po Vánocích bych si troufala až tvrdit, že režisér sklouzl ke škatulce dokument. Jeho cílem bylo psychologické drama, z plátna na mě ale koukají hlavní hrdinové, kteří prožívají svůj příběh natolik skutečně a normálně, až ho beru za dokumentární sondu do života nevěrného manžela. A tady je můj zásadní problém, proč naopak nechválím tu syrovost a opravdovost: když se dívám na dokument, chci nosné, neotřelé a originální téma. Ne rozvod zapříčiněný podváděním s milenkou. Na to se stačí podívat na pár mých známých. ()
Nevěra a její přiznání manželce, o nic víc tu nejde. Jenže tahle zdánlivě banální situace tu vypadá velmi realisticky a zejména ústřední herecká trojice tu předvádí herecký koncert v civilní formě. Tedy minimum přepjatých scén, zato tváře, ve kterých má význam každý mikroskopický pohyb svalů či očí. Režisér pak příběh nejen pečlivě vystavěl, ale natočil ho s citem a smyslem pro důležitost zdánlivě nenápadných detailů. Pozoruhodné dílo. ()
V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %. ()
Galéria (15)
Fotka © Artcam
Reklama