Ďalší rok

V zahradě života, život zahradou. Vlastně je to jen taková malá zahrádka. Obyčejná, jedna z miliónu, kolem kterých máte možnost projít téměř kdykoli a kdekoli. A pokud vás něco nedonutí zastavit se u ni, pravděpodobně si ji ani nevšimnete. Stejně tak jako si u tohoto filmu dlouho, vlastně až do posledního záběru nevšimnete, kdo je hlavní postavou. Souhlasím s Tetsuem, že tento film rozhodně není tak milý jak se naoko tváří. Londýn stejně tak jako jakékoliv jiné město je plné ztracených a raněných duší, kteří se ve své zahradě vinou svou nebo osudu ztratili. A najít cestu zpět je zatraceně těžké. (18.05.2011)

Trochu nevyvážené, druhá polovina je o poznání slabší (přesto zábavná). Než jako milý a příjemný, bych film nazval temným až depresivním. Ano, ústřední pár si zachovává svůj optimismus, svou integritu a jsou tak ostrůvkem útěchy a naděje v moři deprese a šedi... Avšak jejich přátelé umírají, živoří, jsou psychicky narušení a zoufale osamělí. Sakra, jaký já mám strach ze stáří! (27.09.2011)

Symbolika čtyř období není dotáhnuta a vyjádřena úplně nejlépe. Ani by tam vlastně nemusela být. Další rok se řadí k filmům "proplouvajícím" okolo člověka, divák se ho nijak nezúčastňuje, ačkoli je realističtější než leckterý jiný film. Dává pouhý náhled na ztroskotanou ženu, tento příběh je totiž o ní. Žádné obíhající životy okolo spokojených manželů, to je jen chabá záminka odtrhnout diváka od opravdového problému. Tady jde o obíhání kolem Mary, ta si ukousla veškerý díl pro sebe, což je jedině dobře. Její výkon je perfektní. Nicméně to je tak všechno, zápletka se neděje, ortel se nekoná. (03.03.2011)

Jeden rok v životě průměrné britské rodiny a jejích příbuzných a přátel. I tak je možno to vidět. A nebo si všimnout, že taková rodina dnes už dávno není průměrná. Je ideálem, o kterém tuze mnozí jen neúspěšně sní. Vidíme galerii ztracených existencí, napovrch normálních, ale frustrovaných až k beznaději. --- Civilní příběh, vynikající dialogy a herecké výkony. Vlastně ani ne příběh, jen jedním rokem ohraničené seznámení s několika obyčejnými lidmi. Je to přístup, který respektuji, ale dvakrát mi nesedí. (01.10.2011)

Trochu nuda v Brně. Tak si to tak plyne od jedné flašky vína ke druhé a psycholožka Gerri to s klidným svědomím leje do své kamarádky Mary, i když jí musí být jasný, že paní ten chlast dávno přerostl přes hlavu. A jinak? Fakt hodně všední až fádní příběh. Nic světoborného. Kolegům na ČSFD se to ale líbí, má to 74 procent, normalita je u artových diváků v kurzu. (06.04.2019)