Réžia:
Mike LeighScenár:
Mike LeighKamera:
Dick PopeHudba:
Gary YershonHrajú:
Jim Broadbent, Ruth Sheen, Lesley Manville, Oliver Maltman, Peter Wight, David Bradley, Karina Fernandez, Phil Davis, Imelda Staunton, Eileen Davies (viac)Obsahy(2)
Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech jejich zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako "antropolog s kamerou", přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok. (Aerofilms)
(viac)Videá (1)
Recenzie (154)
Nápadně nezávislý film, už od prvního tónu soundtracku. Zazní v něm několik fakt dobrých replik, k vidění je pár fakt dobrých typů a Broadbentovi sedí role asi o 500 % líp, než když hrál Křiklana v HP. Spokojený úsměv ale začne divákovi tuhnout na rtech poměrně záhy poté, co zjistí, že celý film bude jako kolovrátek opakovat jeden motiv pořád dokola, až se ta kontrapunkty doplňovaná selanka docela zprotiví. Stáhnout o 45 minut, já to pořád říkám, že ty natahované stopáže škodí zdraví. 2¾. ()
Tento film člověka vede k zamyšlení se nad žebříčkem důležitosti priorit v životě, považuji ho za svou srdeční záležitost. Snímku o samotné podstatě soužití vévodí Lesley Manville v postavě nevyléčené optimistky Mary, která si mě získala stejným způsobem jako Poppy (Sally Hawkinsová) ve filmu Happy-Go-Lucky. ()
Trochu nevyvážené, druhá polovina je o poznání slabší (přesto zábavná). Než jako milý a příjemný, bych film nazval temným až depresivním. Ano, ústřední pár si zachovává svůj optimismus, svou integritu a jsou tak ostrůvkem útěchy a naděje v moři deprese a šedi... Avšak jejich přátelé umírají, živoří, jsou psychicky narušení a zoufale osamělí. Sakra, jaký já mám strach ze stáří! ()
Pozvolna plynoucí nahořklé konverzační drama, které musí být noční můrou všech těch šťastných singlů, kteří nikoho nepotřebují protože mají prima život plný kamarádů a volnosti. A nejspíš taky té části mladých, kteří stojí na startovní čáře a věří, že jejich život bude zhmotnělou kompilaci nablýskaných reklamních klipů. I když ti se nejspíš nebudou dívat na dvě hodiny plkání nehezkých lidí žijících ten nejvšednější možný život, navíc v nehezkých kulisách. Film, který ze mně energii a pohodu vysával, ale současně mě také obojím nabíjel, je vyváženým mixem zdánlivě banální všední pohody a smutné deziluze osamělých ztroskotanců, kteří uvízli v omšelé bídě nižší střední třídy. Občas pohladí, občas přiměje k úsměvu, ale stejně tak je smutný, občas nepříjemný a místy až depresivní. Má své kouzlo a rozhodně nepatří k filmům, které se do týdne vykouří z hlavy. A není to jen díky skvělým hereckým výkonům a jistou rukou vedené režie, která, občas až příliš ochotně a dlouho, dává prostor nepříjemně syrovým emocím. ()
Upřímné vypravování jednoho obyčejného roku života. Možná může proto nudit, ale mě osobně to dá víc než úchvatné pohádky nebo naopak zbytečná dramata. Chce to trochu zamyšlení, a přiznat si, že takhle to bývá. Za tu nefalšovanost velké plus. Co se týče herců, obzvláště Lesley Manville stojí za zmínku; skoro jako kdyby s postavou (velmi smutnou postavou) naprosto splynula. ()
Galéria (33)
Zaujímavosti (1)
- Celosvětová premiéra filmu proběhla 15. března 2010 na Filmovém festivalu v Cannes v rámci hlavní soutěže o Zlatou palmu. (makimarketa)
Reklama