Deň pred krízou

80% zamestnancov investičnej spoločnosti dostáva "padáka". Jedným z nich je aj šéf Eric Dale. Tesne pred tým ako odchádza z firmy, podá do rúk, mladého, neskúseného, finančného analytika informácie, ktoré zmenia dejiny ľudstva. Čo s nimi Peter urobí? Aké budú následky? Píše sa rok 2008 a burza pomaly, ale isto - padá. Ťažko povedať či to naozaj mohlo takto byť. Priznávam, nerozumiem sa týmto veciam. Čo je ale dôležitejšie, ako divák, som to zhltol. Výrazné emócie som nepociťoval, no snímok ma donútil premýšľať, aký pohľad majú "najvyšší" na "smrteľníkov". Vyzerá to tak, že sme všetci v pasci. Mravce, ktoré keď si jeden z "nich" zmyslí, kedykoľvek, lupou, za pomoci slnečných lúčov, bez milosti - upáli. (20.01.2014)

Okrem Spaceyho psa a Bettanyho výpočtu, na čo utráca prachy, osobných línií precízne zbavená, no pritom dostatočne prežitá finančnícka dráma. Zdanlivo sa všetko deje v pohodičke, nikto príliš nezvyšuje hlas, ale vnútorným napätím to len tak srší. Herci samozrejme bez chyby, najlepšie je Kevinovo vychutnané: "What?" (09.12.2011)

Ekonomiku jsem studoval na střední a můžu s čistým svědomím říct, že dodneška jí nerozumím, takže už nikdy víc! ;-) Možná o to víc se mi tento snímek líbil. Co herec, to skvělý herecký výkon (prim zde ovšem hraje jen jeden a to Jeremy Irons - jak on si tu svou roli užívá, to se jen tak nevidí) a hlavně téma, které se týká na všech - hospodářská krize. Je úplně jedno, jestli rozumíte ekonomice nebo ne, protože o tomhle Margin Call opravdu není. Je to o tom, abychom my, obyčejní lidé pochopili, jak tenkrát na to pohlíželi ti, kteří prakticky stáli u zrodu této krize a kteří ji vlastně i zavinili. Samozřejmě tento film není "based on a true story", ale věřil bych, že tak nějak to té noci vypadalo. Že tam byl nějaký hlavoun, který pronesl: "Jsou to jen peníze. Je to vymyšlené. Jsou to jen kusy papíru s obrázkem." Co mě ale nejvíce zaujalo, byl ten "vývoj", kdy SPOILER! nám je naznačeno, že ti největší "hráči" s těmito papírky, se vlastně nemění a zůstávají na svých pozicích, ať se stane cokoliv. KONEC SPOILERU! Holt není nad to, když občas se najde někdo, kdo nemá zavřené oči a může o něčem takovém vyprávět, jako pan Chandor. 100 %. (19.11.2012)

Kvalitní podívaná pro fajnšmekry, kvalitní práce v rukavičkách, bezchybné výkony v souladu s vážností situace. Tady nemám výhrad, a i když mi tam chyběl klasický Gordon Gekko, nakonec jsem usoudila, že zde vlastně nepatřil. To není dráma o světě financí, to je dráma o reálně jasné skutečnosti. Něco jako úder kladivem do zabedněných tumpachových hlaviček na ovarových krcích luxusních přecpaných tělíček. Ale hudba skončila, nastalo ticho. Ono ticho je někdy krásná věc, pokud ovšem nejde o morovou nákazu. Just Silence. (14.01.2012)

Costa Gavras nebo Oliver Stone zkritizovali kapitalismus efektně a nestřídmě, tak nějak ve velkém stylu dravých bezkrupulózních byznysmenů, do kterých se strefují. Margin Call je naproti tomu snímek komorní a věcný, má spíš televizní vizáž a odehrává se v prostředí několika místností bohaté makléřské společnosti. Její vedení se musí vyrovnat s nepříznivou zprávou jednoho analytika, který jako první odhalil, že několikaletý burzovní mejdan se chýlí ke svému konci. Manažeři musí rychle najít skulinu z bezvýchodné situace a je celkem jasné, že udělají cokoliv, aby ztráty sčítal někdo jiný. Lidská rovina, jak se vypořádat se ztrátou dosavadních jistot a strachem z odpovědnosti za selhání, je stejně zajímavá jako rovina společensko-kritická (šokující výše manažerských platů a dalších bonusů, cynická pragmatičnost těch, co jsou ochotni prodávat "cenné" papíry s nulovou hodnotou). Film se vrací k samotnému počátku hospodářské krize v roce 2008 a ukazuje poslední hodiny předtím, než nastal masový výprodej a panika na burze. Margin Call nepodává nové téma, ale pracuje s ním civilně, přesvědčivě a účinně. Celkový dojem: 90 %. (01.09.2015)