Tu to musí byť

Vyžilý, životem unavený ex-muzikant na stopě skoro stoletého nacistického zločince, aneb filmový elegán Sorrentino se pevně opřel o podmanivý audiovizuál a nabídl úsměvnou nití protkané road-movie, které své základy položilo na ironii námětu. Způsob, jakým Cheyenne zastavil své pomalé umírání na nudu zaměnitelnou s depresí, měl svůj smysl, stejně jako vývoj jeho postavy, která rozhodně není tak nebystrá, jak se zpočátku jevila.. Nutno dodat, že Sean Penn ala Robert Smith z The Cure (čti postavička z Burtonova filmu, v jejíž vlasech dekády hnízdí snovačovité ptactvo) vystřihl svůj part za tónů Arvo Pärta s nebývalou citlivostí a noblesou. „I'm not trying to find myself. I'm in New Mexico, not India..“ (17.05.2018)

Perfektní film stojící hlavně na skvělém výkonu Seana Penna, který zde ztvárnil postavu bývalého rockera Cheyenneho. O ději se nyní nechci a nebudu rozepisovat, ten je popsán celkem dobře v obsahu. Za sebe mohu jen říct, že mne Sean Penn nemohl překvapit víc. Jeho cit pro drama, vcítění se do postavy a úplné propadnutí do role je obdivuhodné. Film má díky němu neopakovatelnou atmosféru. Věta: "Všimnul sis, že dneska už nikdo nepracuje?! Všichni dělají něco uměleckého." a její trefnost mluví sama za sebe. Poslední minuty byl jen inteligentní tečkou za celým příběhem. (11.03.2012)

Sorrentino mě tedy hodně zklamal, po Božském jsem byl zvědav na další vývoj tohoto režiséra a odpovědí mi byl velký krok zpět. This is must be the place vůbec nefunguje jako film - nevtahuje do děje (děje?), nudí, má nezajímavý a křečovitý scénář. Je to změt´ stovek hezkých obrazů, pomalých kamerových jízd a rychlého střihu - nic víc. Nemá žádný cíl, obsah má konzistenci podobnou tvarohu - po padesátiminutové expozici přichází ono údajné hlavní téma, které nakonec stejně vyšumí do ztracena. A ta záměrná nedořečenost téměř každé scény je doslova obludně otravná. Jistě, už i předchozí Sorrentinovy filmy vyžadovaly trošku soustředění od diváka, ale tohle už je za hranicí únosnosti. (03.06.2012)

Bývalá rocková hvězda Cheyenne se po smrti svého židovského otce vydává dokončit jeho celoživotní poslání, které má počátek v jednom koncentračním táboře. Zprvu mi hlavní hrdina neodbytně připomněl heroinem vyleptaného Ozzyho, který mluví jako chovanec ústavu pro duševně choré a jeho motorika zdaleka nedosahuje hbitosti beznohého důchodce při plížení vzad. Nicméně jsem si na to po chvilce zvykl a naplno si vychutnal bravurní herecký koncert Seana Penna. Celý film je protknut veselými, citlivými i morálně utužujícími scénami. Je to snímek o hledání smyslu života, překonání strachu a o dospívání. Rozhodně si nemyslím, že vše je lehce patrné pro každého diváka, ale do detailu vypiplaná pointa a složitost celého díla mne nakonec dostala do kolen. Opravdu jsem nečekal, jak dobře na mne tohle zapůsobí a nezbývá, než vřele doporučit. 85% (22.05.2014)

Divné a dobré. Sorrentino je mistr přepínání nálad a dynamiky, v tomhle mi dost připomíná Tarantina. To, že jsem to tak úplně racionálně nepochopil mi nevadí, řídím se hlavně pocity. Sean Penn brilantní, Luca Bigazzi zas neuvěřitelně maluje a můj oblíbenec pod radarem Shea Whigham je novej Joe Pesci, to co tady předvádí na několikaminutovém prostoru je parádní, doufám, že brzy dostane nějakou pořádnou velkou roli. Never for money, always for love. (31.03.2012)