Tu to musí byť

Rozhodně zvláštní film se skvělým Seanem Pennem (ten jeho tichej pomalej hlas mě dostával). Pro mě je to teda jeden z případů, kdy road movie směřuje k předem jasnýmu cíli s jasnými zastávkami - a to mě moc neba. Pár mouder pronesených (většinou) Cheynnem se mi líbilo ("Je mnoho cest, jak umřít. Nejhorší z nich je pokračovat v přežívání."), několik myšlenek je opravdu dobrých. Chybí mi ale propracovanější dějová linka. Tenhle film neni až tak o ději, ale o myšlence, a to mě trochu zklamalo. Hudba se povedla a Frances McDormand byla výborná. (03.06.2012)

Slušná kamera, skvělý výběr hudby, ale jinak mi to moc nedalo. Celý film je hlavně o životní situaci Cheyenne, která se sice v průběhu filmu vyvíjí relativně chytře, ale její (očekávatelný) závěr podá bez vysvětlení, proč k němu došlo. Podobně odbytě působí i vyvrcholení pomsty. Navíc k Cheyenne jsem prostě sympatie najít nedokázal a celou dobu mi lezl na nervy. Zazní zde několik zajímavých myšlenek, jiné - podle mě - chytré víc, jiné chytré míň. A pak je zde ještě pár menších dějů, jejichž uzavření je podobně nedostatečné, jako vlastně celý film. Své diváky si to najde a rozhodně se nejedná o špatný film, navíc má dobře vymyšlené postavy a zejména tu hlavní - tudíž žánr psychologický si to právoplatně zaslouží. Akorát mi to připadalo slabé, bez silného momentu, neskutečně chladné a kvůli tomu všemu ve mě Tady to musí být vůbec nic nezanechalo. I přes všechny klady. Slabé 3* (05.09.2020)

Vyžilý, životem unavený ex-muzikant na stopě skoro stoletého nacistického zločince, aneb filmový elegán Sorrentino se pevně opřel o podmanivý audiovizuál a nabídl úsměvnou nití protkané road-movie, které své základy položilo na ironii námětu. Způsob, jakým Cheyenne zastavil své pomalé umírání na nudu zaměnitelnou s depresí, měl svůj smysl, stejně jako vývoj jeho postavy, která rozhodně není tak nebystrá, jak se zpočátku jevila.. Nutno dodat, že Sean Penn ala Robert Smith z The Cure (čti postavička z Burtonova filmu, v jejíž vlasech dekády hnízdí snovačovité ptactvo) vystřihl svůj part za tónů Arvo Pärta s nebývalou citlivostí a noblesou. „I'm not trying to find myself. I'm in New Mexico, not India..“ (17.05.2018)

Paolo Sorrentino to má v malíku. S obrazem, kompozicí a náladami kouzlí, k tomu se Sean Penn ždíme na maximum (kéž by And the Oscar goes to...) a film je rozhodně potěšení sledovat. Kamera je v neustálém pohybu, záběrování rozmanité a navíc s perfektním hudebním výběrem. Trochu vázne v rovině scénáře, kdy různé vrstvy občas moc nesedí na sobě a přesah taktéž. Ale dialogy a většina audiovizuálních momentů nemá pocitově chybu. Cool trip. 75%. (01.04.2012)

Sorrentino mě tedy hodně zklamal, po Božském jsem byl zvědav na další vývoj tohoto režiséra a odpovědí mi byl velký krok zpět. This is must be the place vůbec nefunguje jako film - nevtahuje do děje (děje?), nudí, má nezajímavý a křečovitý scénář. Je to změt´ stovek hezkých obrazů, pomalých kamerových jízd a rychlého střihu - nic víc. Nemá žádný cíl, obsah má konzistenci podobnou tvarohu - po padesátiminutové expozici přichází ono údajné hlavní téma, které nakonec stejně vyšumí do ztracena. A ta záměrná nedořečenost téměř každé scény je doslova obludně otravná. Jistě, už i předchozí Sorrentinovy filmy vyžadovaly trošku soustředění od diváka, ale tohle už je za hranicí únosnosti. (03.06.2012)