Rodina je základ státu

90% ... Tak jsem se dočkal. Robert Sedláček, v současném českém filmu zjevení, dostal i mě a jak tady píšou ostatní, ani já jsem nečekal, že někdo natočí film z naší současnosti, který bude tak přesný. A přemýšlivý navrch. Gratuluju! PS přesně padnoucí píseň u závěrečných titulků, můj nejoblíbenější kus od Karla Kryla jen dokazuje, že tenhle bard rozhodně zapomenutý není a jeho dílo je i dlouho po smrti živé, byť se nás o opaku pokoušejí přesvědčit lidé z opačného spektra, jako například špatně vyrobený nácek Landa. (01.11.2011)

Je to televizní a docela dost dlouhé, protože těch 103 minut nabobtná na dvojnásobek. V mém případě jsem se cítil, že sleduji dvou a půl hodinový útěk člověka před následky a civilizací. Velký plus jsou herecké výkony Igora Chmely a Simony Babčákové, protože nebýt nich, tak je to průměr. Hodně trefný film na dnešní situaci! (13.11.2012)

„Mámo Nepičuj…“ Docela úsměvný film s ožehavým tématem, při kterém bude nejeden divák zpytovat svědomí. Nejenom divák, ale i politik. Najde se zde spousta dobrých hlášek, ale ty jsou jen doplňkovou ingrediencí k jinak docela smutnému příběhu. Jinak má tvůrce ale pravdu – Rodina je vážně nejdůležitější, ale lidská chamtivost a hlavně blbost nezná mezí. Za vůbec nejlepší pasáž považuju návštěvu známých ve Strážnici – ten strejda neměl chybu. Co se týká samotného filmu, tak se mi asi nejvíc líbila propracovanost psychologické stránky, která skutečně dokáže vzbudit city i emoce a hlavně je uvěřitelná. Sedláček si nevedl vůbec špatně a všichni herci odvedli dobrou práci, která si zaslouží slušné hodnocení. (02.02.2015)

Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. (07.02.2013)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)