Rodina je základ státu

Na Sedláčkovi mě baví, že si nehraje na žádného hollywoodského profesionála, naopak, točí filmy tak, jak on vše cítí a jak to umí. Klidně přizná své nedostatky, ale právě ty přidávají snímku i příběhu na reálnosti. Film Rodina je základ státu přináší současný příběh věnující se jak minimalistickému problému konkrétní rodiny, tak kauzám, s nimiž se Česká republika potýká už dost let. Nesnaží se ovšem přinést řešení, spíše přiznává, že něco takového je nemožné a pouze nechává diváka samotného se rozhodnout, jak se k problému i jednání hrdinů postaví. Jasný nekomplikovaný scénář doplňují výborné herecké výkony Martina Fingera, známého spíše jako vynikající herec divadla Komedie, v roli slizkého vyšetřovatele a Evy Vrbkové jako manželky podezřelého Libora Pokorného. Po výborném filmu Největší z Čechů přichází Robert Sedláček s dalším milým překvapením. (01.08.2011)

Není zdaleka tak radikální jako předchozí Největší z Čechů. Pověstných Sedláčkových "zcizováků", které tak zábavně znepokojují a matou široké spektrum diváků, je zde mnohem méně. Jedná se tudíž asi o divácky nejpřístupnější (když nepočítám televizní Sráče) a "nejnormálnější" film. Osobně mě docela iritovala hudební složka - už od úvodní písničky Lenky Dusilové. Pořád je to ale hodně dobré a zajímavé, takže určitě stojí za zhlédnutí. (02.08.2011)

Tuzemský trumf letoška, který svým provedením strká do kapsy naprostou většinu dokonce i hollywoodských podobných filmů za tento rok v kině! Všechno tu je: napětí, akce :), povedený casting... Ke konci jen zopakuji desítky komentářů přede mnou, a rád napíši, že Sedláček svou profesionalitou hravě zvládá look světové kinematografie: větší zážitek pro mne byl sledovat technickou a uměleckou stránku filmu, než dravou story ala Tři dny ke svobodě. (14.10.2011)

Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje. 19.3.2012 Už sme si sedli, po x-tým shlédnutí je to hlavně silný film, s aktuální a nosnou myšlenkou. Takovýc filmů, které neuhýbají, by mělo být víc. (09.01.2012)

Sedláčkova jasná zpráva o dalším konci světa dokonale odzbrojí svojí upřímností a civilností. Předčasná Babia hora budiž polévání dna u strážnických přátel, kdy se u kanystru relativizují hodnoty a definuje štěstí. S cukajícími koutky a hořkou chutí na patru nelze přehlédnout, že v téhle ironické reflexi soudobé společnosti dřímá potenciál stát se za čas kultem jako třeba Ecce homo Homolka.. (25.07.2016)