Cosmopolis

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)

Opět mě zdejší čsfd komunita uživatelů nepřekvapila a názorně předvedla svojí nízkou diváckou úroveň tím, že poplivala film, který je tak vybroušený, tak perfektní až z toho mrazí v zádech. Všechny filmové aspekty se blíží dokonalosti, hltal jsem každé filmové políčko, každou setinu filmového času. [9,5/10] (10.08.2012)

Pseudointelektuálův ráj. Cronenberg se za každou cenu snaží být divácky nepříjemný, nepřizpůsobivý, jedinečný, až vyplodí film,na který se nedá dívat.A který tím pádem musí zákonitě znechutit i jeho fanoušky,mezi které se řadím.Shluk epizodek plných filozofování o hovně se snaží tvářit,jakou není kritikou kapitalismu,nerovnoměrného majetkového rozdělení společnosti,magnátů,kteří mají vše a přitom jsou ztracení,ale já jsem se po pár prakticky nesouvisejících scénách přestal pídit po tom,co mají znamenat,po půl hodině mě film už neskutečně ubíjel svou nabubřelou ukecaností a někdy v polovině už jsem se jen modlil,ať už to skončí.Tady je něco špatně.Buď ve mně nebo v režisérovi,jehož rukopis je z filmu jasně čitelný,ale ani chvilkové záblesky příjemně cynického humoru a originality v rámci zachycení takhle problematické zápletky nedokázaly smazat pocit absolutní ztráty kontroly nad projektem.Pattinsonovi jsem jeho znuděného boháče nevěřil,stejně jako jsem nevěřil té přemíře rádoby chytrých keců,které jsou naprosto o ničem.I když by moc chtěly mít přesah.Nechce se mi moc říkat,že je to průser,ale při pohledu na tu roztříštěnou formu a způsob,jakým Cronenberg absolutně nedokázal přizpůsobit nejspíš problematickou knižní předlohu filmovému vyprávění,se to slovo vážně dere na jazyk... 30 % (16.08.2012)

Cronenberg ve své další adaptaci literární předlohy předkládá zvráceně uhrančivý pohled na dekadenci kapitalismu zosobněného mladým finančním géniem. Svět viděný ze sedadla limuzíny je redukovaný na neustálé utvrzování vlastní moci a slasti z kontroly. Jednotlivé zastávky a jednání fascinují svou absurditou, když se spájí zcela virtuální sféra čísel a informací s groteskně reálnou tělesností a pudovostí postav. Hledání smyslu a motivací je zde nutně odsouzeno k marnosti, protože vše podléhá pouze rozmarnému postoji "because we can". Proto také masová demonstrace vyvolá maximálně lehké hnutí brvou, zatímco věci jako diagnóza asymetrické prostaty, výkyvy čínské měny či nepodmanitelnost nové manželky, které nelze zasadit do jasně definovaných grafů a struktur, vedou k dalekosáhlému rozkolu. Přes hrstku silných a významově košatých scén zůstává filmová "Cosmopolis" jen načančanou ilustrací, která trpí výraznou nadmírou textu. Ve výsledku tak funguje spíš jako příliš dlouhá upoutávka na literární předlohu než soběstačný film. (23.06.2012)

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)